Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. 8. 2019

Mk 10, 28-30: Apoštolům, kteří pro něj všechno opustili, se slibuje odplata

Nato Petr už tušíc, že spása je z milosti Pána Ježíše, reaguje jakousi sebeobhajobou: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou.“ (v. 28). Jako by tím nadhodil otázku, zda tento jejich krok víry bude stačit k účasti na Božím království. „Všecko!“ Učedníci ale budou muset ještě více zakusit, že „všecko“ není jenom majetek, ale i vlast, rodina, přátelé a cokoliv je milé a vzácné lidskému srdci. Opustit všechno pro Krista znamená především opustit svou vůli a obětovat ji Bohu. Toto umrtvování se častokrát podobá plavbě proti proudu. Ale Ježíš za ně slibuje nemalou odměnu: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný.“ (v. 29-30). Ti kdo půjdou za Ježíšem, dostanou stokrát víc, než opustili, a to i uprostřed pronásledování. Uprostřed protivenství a takových okolností, v nichž se zdá, že jsou o všechno připraveni a všeho, dokonce i života, zbavováni. I v takové situaci a právě tehdy odměňuje Bůh stálost víry stonásobně. Láska, kterou se křesťané vzájemně milovali, že na ně i pohané ukazovali prstem a říkali: hleďte, jak se milují, nahradila veškeré ztráty. Všechna ta protivenství je spojovala tak že se učili být všichni jako jedna rodina. (Ř 8,17; Žid 12,7; J 1,2) Při těchto slovech vyvstaly před Ježíšovýma očima všechny plody budoucí křesťanské lásky, která bude pramenit z ochoty opustit všechno a jít za ním: péče o nemocné a chudé, odpuštění nepřátelům, smíření rodin a národů, obětavá láska misionářů atd.

I následující věta: „Mnozí první budou poslední a poslední první.“ (v. 31) znovu zdůrazňuje, že spása je z Boží milosti. Nezáleží na době, kterou jsme Bohu sloužili, ale na velikosti lásky a na práci odvedené v poslední hodině. Jaké štěstí je sloužit Pánu, který své služebníky činí bohatými uprostřed chudoby, radostnými v zármutku, šťastnými v protivenstvích. Člověk má všechno, když má Boha, a nekonečně lakomý je ten, komu nestačí sám Bůh, jak říká sv. Terezie.