Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mk 10,1-12: O nerozlučitelnosti manželství

„I vstal a šel odtamtud do Judských krajin.“ (v. 1). Slovo „odtamtud“ nás odkazuje na Mk 9,33 – kde se zmiňovalo, že Ježíš byl v Kafarnaum. Nyní tedy vyšel z Kafarnaum a ubíral se do Judska za Jordán. Řecký text má před slovem „za Jordán“ spojku „a“. Zde má spojka „a“ význam „a to“, „totiž“. Ježíš tedy šel z Galileje do Judska, a to Zajordáním. Proto také, jak uvidíme kousek dál, pak procházel Jerichem. „Opět se k němu shromáždily zástupy, a on je zase učil, jak bylo jeho zvykem.“ (v. 1). Slovo „opět“ ukazuje na Mk 9,30 – kde se Pán od zástupu vzdálil, protože chtěl být o samotě s apoštoly. Nyní se k němu znova lidé hrnuli, a Pán je od sebe neodhání. Vyučování lidu, ale znova narušují farizeové, kteří už sledovali Ježíšovu likvidaci. Položili mu otázku: „je-li muži dovoleno propustit ženu“. (v. 2). U Mt 19,3 jsou k této otázce dodána slova „z jakékoli příčiny“. Marek tato slova vynechává, protože píše pro křesťany z pohanství, kteří neměli detailní informace o židovských sporech ohledně manželství. Sv. Marek se spokojuje s předložením jasné nauky Pána Ježíše o nerozlučitelnosti manželství: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení (o rozlukovém lístku). Od počátku stvoření Bůh učinil člověka jako muže a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ (v. 5-9).

Učedníci se ale nespokojili s Ježíšovou odpovědí farizeům. I jim samotným se pravda o nerozlučitelnosti manželství zdála velmi přísnou a náročnou, a proto se na tu věc znovu ptají Ježíše, když jsou s ním „v domě“, tedy stranou zástupu. Pán jim však svůj nekompromisní výrok potvrzuje i zde v soukromí: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství.“ (v. 12). Rozumí se samozřejmě: vůči té pravé, čili té první, která je jeho pravou ženou. Marek oproti jiným evangelistům doplňuje další větu Páně: „A jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství.“ (v. 12). Správně je zde přeloženo „manželka propustí muže“, protože je zde totéž slovo (apolysé) jako v předcházejícím verši. Případy, kdy ženy žádaly o rozlukový lístek od svých mužů, byly v době Ježíšově skutečně známy. Sestra Heroda Velkého, Salome a podobně i Herodiada (viz Mk 6,17) opustily své muže. A je dost možné, že po jejich příkladu se takto rozváděly i jiné ženy z vyšších tříd společnosti. U Řeků a Římanů to byla běžná věc. Pán Ježíš mluvil takto jasně o nerozlučitelnosti manželství a zmínil i případy, kdy rozvod iniciuje žena, právě s ohledem na to, že apoštolové budou evangelium kázat především mezi pohany. Oproti tomu sv. Matouš, který psal pro Židy, přešel případ rozvodu na žádost ženy mlčením. Marek naproti tomu zase vynechává slova, která čteme u Mt 5,32: „kromě případu smilstva“. Tento dovětek je velmi náročný na výklad. Jde v něm o spor ohledně výkladu Mojžíšova zákona, a o tom se sv. Marek píšící pro Římany zmiňovat nepotřeboval. U Římanů se přeci nejednalo o to, jak se má rozumět výrokům Starého zákona, nýbrž o to, jaký zákon má panovat v církvi Kristově. Vidíme tedy, že zákon o nerozlučitelnosti manželství byl hlásán už v první církvi za časů apoštolů, a to proto, že ho hlásal sám Pán Ježíš. Někteří vykladatelé poukazují, že existují čtyři nerozlučitelné svazky: svazek muže s ženou, jednota Slova Božího s lidskou přirozeností v Kristu, jednota Krista s církví a jednota Boží s vyvolenými v nebi. A ony tři posvátné svazky se mají odrážet v jednotě nerozlučného svazku manželského. Ve Starém zákoně Bůh dovolil rozluku manželů, protože i sama synagoga měla pominout a ocitnout se v postavení zapuzené ženy, které byl dán rozlukový lístek, jak o tom mluví na několika místech i proroci (Iz 50,1; Oz 1). Ale v Novém zákoně není možno manželství rozloučit, protože církev je se svým ženichem Kristem spojena na věky a nerozlučitelně.