Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. 8. 2019

Mk 10,23-27: Nebezpečí bohatství

Mládencův zamítavý postoj je Ježíšovi příležitostí ukázat učedníkům, jak je majetek nebezpečný pro spásu duše. „Ježíš se rozhlédl po svých učednících“, aby zdůraznil, že následující slova jsou velmi závažná, a řekl: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ (v. 23). Protože ta slova učedníky nastrašila, řekl jim Ježíš obzvlášť vlídně: „Dítky, jak těžké je vejít do Božího království!“. Některé rukopisy uvádějí vsuvku „Dítky, jak těžké je – těm, kdo se spoléhají na bohatství – vejít do Božího království.“ (v. 24). Ať už to ale Pán Ježíš řekl tak či onak, podstatný smysl se tím nijak nemění, protože je skutečně velmi těžké, ba pouhým lidským silám nemožné mít bohatství a nespoléhat se na něj, nepřikládat k němu srdce. A na těch svatých, kteří to z Boží milosti dokázali, vidíme, že je to možné jen tak, že to své bohatství měli tak, jako by ho ani neměli, že to jmění nepokládali za své, ale jenom za svěřené Bohem, aby jím mohli sloužit druhým. Ježíš pokračoval slovy: „Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ (v. 25). Výklady navrhující „řešení“ v tom, že „ucho jehly“ byla jakási brána v jeruzalémských hradbách určená jen pro pěší, jsou nesprávné a zavádějící. Proč by se potom učedníci tolik vyděsili, kdyby Ježíš vejití do Božího království přirovnal k shrbení se velblouda? On je ale přirovnal k něčemu naprosto nemožnému, k projití velblouda uchem skutečné jehly. Spása je skutečně něco lidským silám a možnostem naprosto nemožného. Ale „u Boha je možné všechno“ (v 27). Spasen bude jenom ten, kdo se nechá spasit Bohem, kdo přijme vážně s vírou Ježíšova slova, a to i tato slova ohledně chudoby.