Jdi na obsah Jdi na menu
 


10. 8. 2019

Matouš mluví o dvou slepcích. Marek vzpomíná jen jednoho z nich, a to jistě proto, že tento Bartimajos byl křesťanům, a možná zvlášť těm v Římě, pro které Marek psal, z nějakého důvodu známější. Jméno Bartimajos, jak sv. Marek vysvětluje, znamená syn Timájův. Lidé tomuto slepci uzdravenému Ježíšem začali říkat prostě „Syn Timájům“ a stalo se to jeho vlastním jménem. Důvodem mohlo být to, že jeho otec Timajos byl známou osobností. Pak se přihodilo, že měl slepého syna, který sedával u cest a žebral. A lidé, kteří ho u cesty viděli, říkávali: podívejte, tenhle slepý, to je Timájův syn. A tak mu zůstalo jméno Bartimajos. Když Bartimájos slyšel procházet zástup, ptal se lidí, co se děje, a řekli mu, že tudy prochází „Ježíš Nazaretský“. Bartimájos začal na Ježíše volat, ale neoslovil Ho tak, jak jej pojmenovali lidé v zástupu. Jeho víra byla větší, a proto volá: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.“ Volá na Ježíše titulem, označujícím Mesiáše. Jakmile uslyšel, že ho Ježíš volá k sobě, vyskočil a odhodil plášť. Tím projevil velkou odhodlanost přijít k Ježíšovi a víru, že Ježíš mu pomůže. Slepci běžně od sebe věci neodhazují, ale Bartimajos už se cele upínal, k té naději, že Ježíš mu daruje zrak. Je to příkladem i pro nás, abychom se na cestě za Ježíšem vzdali všeho, co nám brání k němu přijít a s radostí to odhodili. Ta událost se stala u Jericha. Jméno tohoto města je příbuzné se slovem „Jaréach“, což znamená měsíc. Měsíc je symbolem noci a také nestálosti, která provází náš lidský život. Vystupovat z Jericha do Jeruzaléma tedy symbolizuje i výstup z marnosti tohoto světa k Bohu. Proto nebylo bez symboliky, když Pán Ježíš svou slavnou poslední cestu do Jeruzaléma konal právě přes Jericho, vždyť i Boží lid přicházející z Egypta šel veden Jozuem (Ježíšem) přes Jericho.