Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mk 6,14-29: Herodes Antipa a Herodias

Výklad k tomuto úryvku viz u Mt 14,1n. Marek nazývá Heroda králem, i když byl jen tetrarchou. Slovo král je tu tedy užito ve všeobecném smyslu jako vladař. „Uslyšel o tom král Herodes, neboť jméno Ježíšovo se stalo známým“. O čem uslyšel? O mnohých zázracích konaných nejen Ježíšem, ale i skrze jeho apoštoly. Apoštolové procházeli systematicky městy a vesnicemi, šli tam, kam Ježíš ještě nestihl přijít, takže jeho zvěst spojená s činěním divů naplnila celou krajinu a všichni o tom mluvili. Proto se tato pověst o Ježíšovi dostala i k vladaři. Zajímavé je, že lidé o Kristu soudili všelico, ale o skutečnou pravdu nezavadili (v. 14-15). Také dnes jsou i ti neučenější a neinteligentnější lidé ochotni věřit těm největším nesmyslům, jen aby nemuseli přijmout pravdu o Bohu a sami o sobě. Herodes uvěřil myšlence, že Ježíš je vlastně Jan Křtitel, který vstal z mrtvých a proto v něm působí mocné síly. Zřejmě tomu chtěl věřit, aby uchlácholil své nepokojné svědomí, obtěžkané vraždou proroka. Jiní pokládali Ježíše za proroka, jako byli dávní proroci známí v dějinách Izraele a zase jiní mínili, že je nějakým obzvláštním-výjimečným prorokem, který nějak vyniká i nad dávné proroky. To bylo spojeno s představou, že by mohlo jí o Eliáše, který se znovu objevil na zemi. Opakovaná Herodova slova ve v. 16: „To vstal Jan, kterého jsem já dal stít.“ jsou jeho reakcí na řeči šířené v lidu a prozrazují, že o Ježíšově působení se vedla živá diskuze, která Herodovo svědomí, poskvrněné vraždou Jana Křtitele, znovu jitřila. Strach, který měl Herodes z Jana, ho nepohnul k pokání, a proto ho nakonec vedl k ještě větší zatvrzelosti a netečnosti vůči hlasu Boží pravdy. Herodova nelegitimní žena Herodias Jana nenáviděla, protože ji pravdivě nazval cizoložnicí. Herodes nechtěl vyhovět její touze, aby byl Jan odstraněn, ale nechal se touto ženou zmanipulovat, k tomu, aby Jana aspoň uvěznil. Namlouval si zřejmě, že ve vězení bude Jan pod jeho dohledem, a bude ho moci chránit, dokud bude chtít. Nepočítal ale s tím největším nebezpečím, kterým byla jeho vlastní náruživost a zbabělost. Herodias s touto jeho slabostí naopak počítala, protože na této vladařova vlastnosti stavěla celou svou pochybnou kariéru. Nejdřív dosáhla toho, aby se Jan dostal pod zámek Herodova vězení, a pak už jen čekala na mužovu slabou chvíli. Toto napětí ozřejmují v. 19-20: „Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla. Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.“ Herodes tedy Jana před Herodias chránil, anebo si to aspoň myslel. Jeho slabá chvilka přišla při tanci Herodiadiny dcery, kterou tam její matka pravděpodobně nastrčila záměrně. Dobře věděla, jak její vystoupení bude na Heroda působit. Ten dívce slíbil dát, o cokoli požádá, dokonce až do poloviny svého království - podobně jako kdysi perský král Achašveróš (Asur) Ester (Est 5,3). Proč Herodiadina dcera nepožádala o tu polovinu království? Proč jí matka neporadila toto? Protože věděla, že by Herodes svůj slib nesplnil, neměl by na to odvahu. Ale dát zavraždit nevinného proroka, který se nebude bránit, na to odvahu nalezl. Předtím měl pověrečný strach, že zabitím proroka by na sebe mohl svolat nějaké prokletí. Teď v něm ale převládl strach z toho, co si o něm řeknou jeho dvořané, nejen to že nesplnil slib daný té dívce, ale i to, že věří na řeči židovského proroka (vit Mt 14,5). Dcera Herodias, která si Janovu hlavu vyžádala, se potom vdala za bratra svého otčíma tetrarchu Filipa. Podle tradice byl Jan potom pochován v Samaří. Jeho hlavu Herodias zabalila do pláště a vyhodila do jakési stoky. Janovi učedníci ji na základě vidění našli a s úctou pochovali. Jeho stětí se událo v Macheruntě anebo v blízké pevnosti Liviadě. Když Pánu Ježíši oznámili smutnou zprávu o Janově smrti, odebral se i se svými učedníky na osamělé místo, jak o tom mluví následující verš.