Jdi na obsah Jdi na menu
 


28. 6. 2018

Mk 7, 24-30: Uzdravení dcery syroféničanky

Protože Pán Ježíš viděl, že mu farizeové ukládají o život, a chtěl se jejich nástrahám ještě na určitý čas vyhnout, odešel do končin týrských. Byla to hraniční oblast izraelského území, ve které většina obyvatel byli pohané, ale nebyl to ještě čistě pohanský kraj. Ježíš sem nepřišel proto, aby kázal evangelium pohanům, ale aby byl chvilku v klidu a ústraní. A protože nyní nezamýšlel sloužit pohanům, nechtěl, aby se někdo z pohanů o jeho přítomnosti dozvěděl. „Vešel do jednoho domu.“ (v. 24). Není řečeno, čí to byl dům, ale rozumí se, že majitel domu byl Ježíšovým příznivcem, ať už to byl původem izraelita nebo pohan. Zajímavé je odůvodnění, kterým Ježíš zpočátku odbyl Syroféničanku prosící za osvobození své posedlé dcery: „Nech napřed nasytit děti, neboť se nesluší vzít dětem chléb a hodit jej psům.“ (v. 27). Koho zde Ježíš označil za děti? Byli to jeho učedníci, s nimiž měl teď možnost důvěrně rozmlouvat. Lidé, kteří Ježíše prosili o pomoc, častokrát žádali, aby přišel k jejich nemocným či posedlým a uzdravil je. Takové prosby byly projevem nedostatečné víry. Pokud by Syroféničanka prosila, aby Ježíš přišel k její dceři, znamenalo by to, že musí zanechat rozhovoru s učedníky, jako tomu bylo už mnohokrát. A to Ježíš teď udělat nechtěl, proto ji odbyl. Ne proto, že by nechtěl pomoct posedlé dívce, ale proto že teď nechtěl vzít chléb dětem, tedy učedníkům. Když ale ta žena projevila větší neodbytnost a tím pádem i větší víru, Ježíš na to odpověděl mocnější intervencí, která spočívala v osvobození děvčete na dálku. Tak nemusel vzít chléb dětem a mohl zároveň pomoci i „psům“. A co je tím chlebem a kdo jsou psi? Chlebem je Ježíš sám, On je skrze své slovo chlebem sytícím naše duše. Za psi označovali židé pohany. Bylo to označení velmi urážlivé, protože pes byl pokládán za nečisté zvíře. Ježíš se normálně takto nevyjadřoval, po této ženě ale chtěl, aby si přiznala, že skutečně je nečistá. Ve v. 29 jsou Ježíšova slova, kterými démona vyhnal: „Žes to řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery.“ Doslova je zde psáno: „dia túton ton logon – skrze toto slovo“. Skrze jaké slovo? Skrze slovo matky, která se pokořila, když řekla: „ano, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech“ (v. 28). Tím slovem se žena nejen pokořila, ale také projevila svou víru v Ježíšovu všemohoucnost. Ona chápala, že pro Ježíše není vyhnání démona z její dcery ničím velikým či obtížným. Věděla, že stačí jen jediné jeho slovo. Proto prosila o drobeček z Ježíšových slov, kterými se nyní sytili jeho učedníci, prosila, aby směla z jejich bohatého duchovního pokrmu dostat jenom kousíček. A Ježíš jí vyhověl.