Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mk 8,1-9 – Nasycení 4000 zástupu

S Ježíšem byl opět velký zástup (v. 1). Lidé se za ním hrnuli v celých zástupech, protože uzdravil tak mnoho nemocných. Chtěli být také uzdraveni ze svých nemocí a chtěli rovněž slovo slyšet Boží, které se stalo pokrmem pro jejich duše. Ten velký zástup byl s Ježíšem na poušti – to znamená na opuštěném neobydleném místě – už tři dni (v. 2). Sv. otcové v těch třech dnech, vidí tři období dějin lidstva: před zákonem, pod zákonem a v čase evangelia. Až po příchodu evangelia je lidem dán pokrm, který jedině je může skutečně nasytit, a tímto chlebem je Ježíš sám. Aby jim Pán Ježíš i citelně dokázal, že On je skutečně tím chlebem života, chtěl jejich vytrvalost znovu odměnit zázračným nasycením. Nejdřív svůj soucit s lidmi, kteří přinesli tak velkou oběť, aby mohli být s ním, vyjevil učedníkům a předložil jim i tu potíž, že ti lidé potřebují jídlo. Učedníci se už Pána neptají, jestli mají jít koupit chleba, jako se ho to ptali minule (Mk 6,37). Pouze říkají: „Odkud by kdo mohl tady na poušti vzít chléb, aby všecky nasytil?“ (v. 4). Jako by už uvažovali o možnosti, že Ježíš by snad takový skutek vykonat mohl, ale ještě se báli tu možnost jasně pojmenovat. Zatím pojmenovávají jen to, co je každému jasné, že něco takového není v silách žádného člověka. I v poušti tohoto světa může hlad lidských duší uspokojit jedině sám Kristus. „Nařídil tedy zástupu usednout na zem.“ (v. 6). Sezení na zemi je znakem pokory. I my máme přijímat pokrm Božího slova sedíce u nohou Ježíšových jako Marie, sestra Lazara a Marty. Ten kdo trůní na stolci světské moudrosti, není schopen pokrm slova Božího přijmout. Ze sedmi chlebů a několika rybiček zbylo po nasycení čtyř tisíc lidí sedm plných košů úlomků. Když Boží duchovní dary sytí lidské duše, neubývá z nich, ale naopak se rozmnožují. Po tomto zázraku Ježíš se svými učedníky znovu zástup opouští.