Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mk 8,10-21: - Odmítnutí žádosti farizeů

Pán opustil zástup, aby mu neprojevovali přílišnou vděčnost. Ne že by bylo možno být příliš vděčným za Boží dobrodiní, ale proto že ty projevy vděčnosti by pak mohly působit pohoršlivě na lidi, kteří měli ještě slabou víru. Přeplavili se s učedníky do končin dalmanutských (v. 10). Sv. Mt v 15,39 říká, že se odebrali do končin Magadanu. Není v tom žádné protiřečení, evangelisté pouze užívají různá pojmenování jednoho místa. Dalmanutha byla nějaká vesnice u Magadanu či Magdali. Kontrastně s nadšenými zástupy poslouchajícími Ježíše celé dni na poušti působili farizejové, kteří sotva přišli, už se s Ježíšem hádali. Žádali po něm znamení z nebe (v. 11). Nestačilo jim nespočetné množství Ježíšových zázraků, chtěli nějaké speciální znamení. Představovali si snad, že oni, jakožto duchovní odborníci, mají na takové zvláštní znamení nárok. Ježíš si „v duchu povzdechl a řekl: Proč toto pokolení žádá znamení!“ (v. 12). Věděl, že to znamení žádají ne, aby uvěřili, ale proto že uvěřit nechtěli. Jak velikým neštěstím je lidská nevěra spojená s pýchou. Pán Ježíš věděl, že ani kdyby to znamení podle jejich představ vykonal, neuvěřili by a ještě by se tím zintenzivnila jejich nenávist vůči Němu a zvětšil jejich hřích. Proto Bůh většinou nedělá zázraky pro ty, kdo nechtějí věřit. Ze stejného důvodu je Ježíš i teď odbyl slovy: „Amen, pravím vám, tomuhle pokolení nebude dáno žádné znamení.“ (v. 12) a odplul s učedníky na protější břeh. Jak veliká je tragédie zatvrzelých lidí, od nichž Pravda odchází a zanechává mezi nimi a sebou celé moře! Aby závažnost této tragedie pochopili i učedníci, Ježíš jim hned začal domlouvat: „hleďte se varovat kvasu farizejů a kvasu Herodova.“ (v. 16). Pán staví do jedné řady scestné učení farizejů s otevřeně nevěreckými herodiány. O učení farizeů mluvil obrazně jako o kvasu, aby učedníky varoval před jeho nakažlivostí: stačí když člověk okusí jen něco z jejich nauky, a duch toho učení už v něm bude kvasit a plodit nové bludy a scestné úvahy. Učedníci jeho přirovnání nepochopili a mysleli, že jim vytýká nedbalost v tom, že s sebou nevzali chleba. Ježíš přitom nekritizoval jejich nedbalost, ale naopak to, že si dělají přílišné starosti. Přitom poukázal i na příčinu jejich zbytečného trápení: byli zaslepení a neviděli, jak v jejich blízkosti působí moc Boží. Jako by ani neviděli ty divy – rozmnožení chlebů i jiné. I z toho je vidět, že k tomu, aby se v lidském srdci zrodila opravdová víra, nestačí samotné zázraky. Je také potřebná vnitřní Boží milost, kterou Bůh dává každému osobně.