Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mk 8,27-30 – Za koho lidé pokládají Syna člověka

Krátce na to, co Pán Ježíš daroval zrak slepému, chce zjistit, jak jsou na tom jeho učedníci se svým zrakem duchovním. Proto se jich zeptá, za koho jej pokládají. Z Matoušova evangelia (Mt 16,17) víme, že potom, co Petr vyznal: „Ty jsi Kristus, Syn živého Boha“ (Mk 8,29), oznámil mu Pán jeho primát mezi apoštoly. Marek o Petrově primátu mlčí. Je pochopitelné, že Petr sám o tom před Římany nemluvil a pokud jim tato pravda měla být vyložena, postaral se o to jiný kazatel. Petr si tak počínal ze skromnosti, protože si byl vědom, jak velmi je povinen se pokořovat. Právě proto, že Markovo evangelium je vlastně Petrovým, dočteme se v něm všechno, co slouží k jeho upokoření, a to, co vede k Petrově slávě a cti, je v něm naopak zamlčeno. Markovo evangelium bylo psáno pro římské křesťany, a ti o Petrově primátu nepochybovali, protože Petra znali osobně a věděli, že je všemi křesťany uznáván za prvního z apoštolů a že tento svůj úřad nijak nepopírá, a naopak ho se vší vážností přijímá a vykonává. Sv. Marek své evangelium vydal v Římě ještě v za života apoštola Petra. Toto evangelium se šířilo a jistě se dostalo do rukou i nevěřícím. Pokud by v něm Marek oznámil, že Petr je představeným všech křesťanů a zástupcem Ježíše Krista, pravděpodobně by tím vyvolal intenzivní snahu o Petrovu likvidaci a tak by Petra uvedl v nebezpečí.

Proč se Ježíš ptá na názory lidí i apoštolů o své osobě? Chtěl, aby vyslovili ty různé domněnky, o kterých se v souvislosti s Ježíšem mluvilo mezi lidmi, a aby zformulovali i to, co si o Něm myslí oni sami. Bludů je mnoho, ale pravda je jen jedna. Představení v církvi by měli znát, jakými bludy je nakažena společnost, a jakými jsou nakaženi či zvikláváni věřící, kteří jsou jim svěřeni. Jak se to mají dozvědět? Potřebují s lidmi mluvit, a to takovým způsobem, aby jim tito lidé řekli, co si skutečně myslí. Lidé málo znalí křesťanského učení, většinou neumějí vyjádřit, své smýšlení o Kristu a o Božích věcech. Je potřeba jim vhodně položenými otázkami napomoci, aby své neurčité představy a domněnky zformulovaly do slov a vět. Když se jim to podaří je už vykonána nejmíň polovina práce na nápravě jejich smýšlení. Pokud ale kněz či učitel pravd víry vyučované nepřivede k tomu, aby své domněnky jasně a srozumitelně vyjádřili a místo toho jim začne vyvracet jakési bludné názory, o nichž si představuje, že jim ti lidé snad věří, nesetká se s úspěchem. Posluchači buďto vůbec nepochopí, co je jim vysvětlováno, a pokud to pochopí, tak se budou cítit dotčeni, že je jim podsouváno něco, co si nemysleli a že nejsou pochopeni, což samozřejmě vede k jejich uzavření se a nepřijetí nauky. Čas, způsob a okolnosti vyučování pravdám evangelia jsou tedy velmi důležitými. Vždyť i sám Pán učedníkům nařídil, aby nikomu neprozrazovali, že On je Kristus (v. 30). Z toho vidíme, že ne vždy a všude je vhodná příležitost k odhalování a vysvětlování všech tajemství víry.