Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mk 8,31-39: Předpověď utrpení

Když se tedy Pán Ježíš postaral, aby si jeho apoštolové ujasnili a výslovně řekli, kým Ježíš je, a nařídil jim, aby to nikomu neříkali, „začal je učit, že Syn člověka musí trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát“ (v. 31). Věděl totiž, že ještě nedostatečně chápou rozdíl mezi slávou Boží a slávou lidskou. Sláva Boží je absolutní a suverénní a nepotřebuje se projevovat lidskými prostředky. On Boží Syn, nepotřebuje, aby mu lidé vzdávali čest a úctu, lidská nevěra a nevděk nemohou jeho slávu a kralování nijak omezit. Sláva lidská je naopak závislá na lidech a na jejich uznání. Pro apoštoly byla tato Ježíšova slova natolik nepřijatelná, že jim ani nerozuměli. Proč nerozuměli? Protože to vůbec nezapadalo do jejich způsobu uvažování. Petr, který byl už dřív mezi nimi považován za jakéhosi vůdce a teď Ježíš jeho prvenství slavnostně potvrdil (i když Marek se o tom nezmínil), se cítil mluvčím apoštolů a tak jen vyjádřil to, co si asi více méně všichni mysleli:Vzal si Ježíše stranou a „začal ho kárat“ (v. 32). Káral ho v tom smyslu, že mu jakoby z lásky domlouval, že to se mu nesmí sát, takto by neměl smýšlet a s něčím takovým by se ani neměl zaobírat. Jen před chvilinkou vyznal, že Ježíš je Boží Syn, teď ale o Ježíšově moudrosti, vševědoucnosti a Božské prozřetelnosti zapochyboval a domlouval mu, jako by byl Ježíš pouhým člověkem. Ba co více, Petr v tu chvíli mluvil, jako by Ježíše dokonce pokládal za člověka méně zkušeného a moudrého než sám sebe. Ježíš „se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: ‚Jdi mi z cesty, satane!; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!‘“ (v. 33). Proč se podíval na učedníky a proč Petra pokáral přede všemi? Protože věděl, že Petr do značené míry mluví za ně a že podobné myšlenky budou i nadále útočit na ně všechny. Proto jim všem chtěl jasně dát najevo, aby se jeho utrpení a smrti neprotivili, ale aby je pokládali za nutnou součást jeho i svého poslání. Měli pochopit, že jedině cesta utrpení a mučednictví vede k té pravé Boží slávě. Nebyla ale Ježíšova slova vůči Petrovi trochu tvrdá? Slova: „jdi mi z cesty“, by se měla přeložit doslovněji: „jdi za mnou“. Toho výrazu Ježíš použil, protože jejich rozhovor probíhal při chůzi. Ježíš zřejmě šel vpředu a učedníci za ním. Když Petr chtěl s Ježíšem promluvit osobně, pospíšil si a šel s Ježíšem vepředu. Ježíš ale tuto jeho aktivitu neschvaluje a říká mu: jdi za mnouvrať se dozadu, kde jsi šel předtím. Zároveň ale Pán Ježíš těmi slovy vyjádřil i to, aby se mu Petr „klidil z cesty“, protože mu tím jasně dal najevo, že tyto jeho návrhy nehodlá poslouchat. Ježíš tím ale vyjádřil také i příkaz či radu, aby ho Petr následoval. Chtěl tedy, aby se Petr znovu zařadil do zástupu učedníků, kteří jdou za Ježíšem, poslouchají jeho učení a tím pádem i následují jeho způsob života. Chtěl, aby Petr znovu zaujal ten praktický i vnitřní postoj, který měl tehdy, když uposlechl Ježíšových slov „pojď za mnou“ (Mk 1,17). Slova „jít za Ježíšem“ měla tedy pro učedníky zcela praktický a konkrétní význam fyzického chození, který byl ale nutně spojen s duchovním významem následování Krista. (Je to ostatně zcela hebrejský způsob vyjadřování, v němž jsou i ty nejabstraktnější duchovní skutečnosti vyjádřeny nejprostšími obrazy z každodenního života, přičemž se opravdová moudrost mluvčího projevuje právě tou schopností vidět ty obyčejné všední věci v jejich nejzazším metafyzickém významu.) Že i teď šlo Ježíšovi o tento duchovní význam následování, to jasně vysvitne hned z dalšího verše, kde bude mluvit k celému zástupu. Proč ale Pán Petra, svého nejdůležitějšího učedníka, označil tím nejhorším slovem: satane? Pojmenování satan vlastně znamená ten, kdo vzdoruje, protiřečí, a myslí se tím protiřečení Bohu. A Petr v té chvíli skutečně protiřečil Bohu, Boží vůli. Jak k tomu Petr dospěl? Tak že v tu chvíli o Ježíšovi smýšlel jen lidsky a jeho lidský pohled byl samozřejmě pod vlivem hříchu (nevěry a lidského strachu) a tím i ďábla, který je tím prvním, kdo Bohu protiřečil a každému dalšímu vzdoru proti Boží vůli ochotně rád napomáhá. Právě kvůli tomuto úzkému propojení naší porušené přirozenosti s démonickými silami, je nutno uposlechnout Ježíšovy výzvy, kterou už adresoval celému zástupu a která platí úplně pro všechny: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mně. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.“ (v. 34-35). Pod slovem život je zde v řečtině duše. Toto zapření sebe se netýká jenom vnějších tělesných věcí, ale především a na prvním místě se týká našeho ducha, mysli a vůle. Z nich máme odstranit jakýkoli odporu proti Kristu a jeho svaté vůli, a máme to udělat vnitřním sebezáporem. Proto je náš život vlastně neustálým bojem a mučednictvím. Svět obdivuje hrdiny, kteří vybojovali veliká vítězství na bitevních polích tohoto světa, dobyli různá území a podmanili si celé říše, nebo dosáhli vynikajících sportovních výkonů či vynalezli a sestrojili neuvěřitelné technické vymoženosti. Avšak ti všichni jsou nešťastnými ubožáky, pokud také nezvítězili nad vlastními žádostmi, náruživostmi a neřestmi. Sv. Marek ale i další Kristova slova, která Pán Ježíš k této své slavné výzvě o nesení kříže doplnil: „Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život? Zač by mohl člověk získat zpět svůj život? Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém (doslova: cizoložném) a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly.“ (v. 36-38). Ježíš tedy chce, abychom měli na zřeteli nejenom potupu, která nás čeká od tohoto světa, ale především slávu, která nás čeká od Boha. Cizoložným nazývá toto pokolení čili celý svět, který nebere kříž a nejde za ním, protože takoví lidé odpadli od Boha a jsou vlastně modláři čili duchovními a častokrát i tělesnými smilníky. Proto opravdový Kristův učedník má být připraven na pronásledování těmito nevěrnými a má s radostnou nadějí očekávat, že jej toto pronásledování přenese do náruče milujícího Boha.