Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mk 9,1-12: Příchod Eliáše

 

Pán na horu vzal tři vyvolené, protože tři svědkové stačí k potvrzení nějaké věci. Dal jim nebeskou slávu okusit jenom na chvilku, protože tento život je obdobím boje a příprav. Marek říká, že je na horu vzal po šesti dnech: Po šesti dnech našeho života nastane věčná sobota na nebeské hoře, kde bude s Kristem svou hlavou celá oslavená Církev. Avšak abychom v sobě jednou nesli obraz oslaveného Pána, musíme už zde na zemi svým životem odrážet obraz Pánova utrpení a bělit svou pleť skutky pokání. Na hoře se s Ježíšem setkali Mojžíš a Eliáš, a tím bylo ukázáno, že Starý zákon směřuje k Novému a tvoří s ním jediný celek Božího zjevení.

Petr nevěděl, co mluví, nebo podle lepšího překladu, „co by měl mluvit“ (v. 6), protože okusil slast, kterou dává Bůh zakusit jen nemnoha vyvoleným. Proto byl celý u vytržení a zděšen. Proč Marek říká, že apoštolové byli zděšeni? Protože žasli nad věcmi, které oko nevidělo a ucho neslyšelo a na mysl lidskou nevstoupily. Mojžíš s Eliášem brzy zmizeli, aby bylo zřejmé, že nyní se mají upínat jen k samotnému Kristu. Pán jim zakázal mluvit o tomto jeho oslavení, protože vhodná doba mluvit o takovém tajemství nastala teprve po jeho zmrtvýchvstání. „To slovo je zaujalo a společně rozebírali, co to znamená vstát z mrtvých.“ (v. 10). Z originálu vyplývá, že to slovo – o zmrtvýchvstání Syna člověka – zachovali jen v tom úzkém kroužku třech, a v něm to rozebírali. Nemluvili o tom s nikým jiným. Ale ani Pána se na to nezeptali, nýbrž mu položili jinou otázku, která s tím zmrtvýchvstáním Mesiáše souvisela. Nerozebírali mezi sebou to, co znamená zmrtvýchvstání ve všeobecnosti, protože to jim bylo jasné. Ptali se mezi sebou, co by mohlo znamenat zmrtvýchvstání Mesiáše, protože vzkříšení předpokládá smrt, a právě o smrti Mesiáše nechtěli nic slyšet. Z Lk 9,36 vidíme, že tři apoštolové o té věci skutečně v těch dnech nemluvili s nikým dalším. Z následující otázky, kterou položili Ježíšovi, vidíme i důvod, proč o té věci nemluvili: Byli nakaženi bludem o nádherné Mesiášské říši, o které si mysleli, že ji Mesiáš musí na zemi založit. A právě proto se ptají: „Proč říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?“ (v. 11). Slovem „napřed“ mínili před založením té mesiášské říše. O Eliášovi židé podle Mal 4,5 věřili, že obrátí lidská srdce k Mesiášovi a z toho také usuzovali, že Mesiáš nebude trpět nýbrž vládnout. Proto si apoštolové logicky kladli otázku, jak lze dát dohromady to, že Mesiáš má věčně kralovat s tím, že má být vzkříšen a tudíž i zemřít. Právě o vysvětlení této záhady žádali Pána tím, že se jej zeptali, jak je to s Eliášem, který má přijít. A Ježíš jim na to odpověděl: „Eliáš má přijít napřed a obnovit všecko. Jak to však, že je psáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být v opovržení?“ (v. 12). Poslední větu lze přeložit buď jako dvě věty, přičemž první je řečnickou otázkou a druhá odpovědí na ni anebo jako jednu otázku. Slovy o svém utrpení dal Pán Ježíš učedníkům poznat, že on své utrpení nejen předvídá, ale také zamýšlí a plánuje pro spásu lidstva. Slova: „Eliáš již přišel a učinili mu, co se jim zlíbilo, jak je o něm psáno.“ (v. 12) jsou vlastně odpovědí na onu záhadu, jak skloubit Mesiášovo utrpení s jeho vládou. Ježíš jako by jimi řekl: Eliáš, který má přijít, už přišel, (to ale neznamená, že nepřijde ještě znovu.) Je tedy třeba rozeznávat dvojí příchod Páně a také dva Eliáše. Pokud bychom počítali jen s jedním příchodem Mesiáše a s jedním „Eliášem“ – tak jako židé – pak jejich výrok „napřed musí přijít Eliáš“, nepřipouští Mesiáše strádavého, o němž ale mluví Izajáš a jiní proroci. Pokud ale počítáme s dvojím příchodem Páně a se dvěma „Eliáši“, tedy s předchůdci prvního i druhého příchodu, pak chápeme, jak je možné, že Mesiáš bude trpět, bude zabit a třetího dne vstane z mrtvých a zároveň – při svém druhém příchodu - bude soudit živé i mrtvé a bude kralovat bez konce. Tím prvním „Eliášem“ je podle Ježíšových slov sv. Jan křtitel, který jakožto předchůdce „strádavého Mesiáše“ čili předchůdce Mesiášova prvního příchodu, při němž nás Kristus svým utrpením a smrtí vykoupil, také trpěl a zemřel mučednickou smrtí. Jan Křtitel byl tedy předchůdcem Páně v jeho umučení. Druhý Eliáš, který přijde před druhým příchodem Páně, bude již osobně ten Eliáš, který byl vzat do nebe na ohnivém voze – tedy nezemřel a přijde před koncem světa, aby vydal svědectví proti Antikristu a podstoupil smrt na tři a půl dne. Slova „jak je o něm psáno“ ve v. 13 odkazují na 1 Král 19, kde se mluví o Eliášově pronásledování čarodějnicí Jezabel. Můžeme dodat, že jsou-li dva příchody Páně (rozumí se v těle, protože duchovně přichází Kristus mnohokrát), dva předchůdci těchto dvou příchodů, pak je i dvojí říše Mesiášova, první zde na zemi v těch, kdo v něj uvěřili a přijali Ho, a druhá v nebesích.

Podobně jako byl předchůdcem Páně Jan křtitel a bude jím Eliáš, tak i každý křesťan má být tím, kdo připravuje cestu Pánu. Eliáš přichází, aby všechno obnovil. Tak tomu bylo se sv. Janem Křtitelem, který mravně obrodil lid a uzpůsobil jej pro přijetí Krista, a tak tomu má být i s každým zvěstovatelem evangelia, apoštolem či učitelem v církvi. Tito služebníci Páně se tedy nesmějí divit, když s nimi lidé budou nakládat tak, jako naložili s Janem i se samotným Ježíšem.