Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mk 9,13-29: Uzdravení posedlého neuzdraveného apoštoly

Pán se třemi učedníky, před nimiž se proměnil, přichází k ostatním a nachází je, jak se hádají. Měli spor se zákoníky buďto o Mesiáši vůbec, nebo o otázce vymýtání zlých duchů, ale nejspíše o obou věcech najednou, tedy o tom, jakou moc by Mesiáš měl mít nad zlými duchy. „A celý zástup, jakmile ho spatřil, užasl.“ (v. 15). Byl to radostný úžas vyvolaný tou okolností, že Pán přichází zrovna ve chvíli, kdy je ho tu nejvíc potřeba. Zároveň byl ten úžas vyvolán i podivuhodnou září, kterou lidé viděli na Ježíšově obličeji, podobně jako tomu bylo i u Mojžíše, když sestoupil z hory Choreb (Ex 34,29). Takovou nadpřirozenou záři bylo možno pozorovat i u některých svatých mužů i žen. Nebylo to světlo, které by působilo nějakou hrůzu či úzkost, ale naopak radost a pokoj. Proto se k Ježíšovi lidé radostně hrnuli a „zdravili ho“ (v. 15). Na Ježíšovu otázku: „Oč se s nimi přete?“ (v. 16.) přistoupil otec posedlého chlapce, ze kterého se apoštolům nepodařilo vyhnat zlého ducha. Sv. Marek zachytil rozhovor otce s Ježíšem, aby tak lépe ozřejmil mužovu důvěru v Pána a velikost toho divu. Když otec popsal, jak se zlý duch projevuje a jak s jeho synem lomcuje a zmítá, řekl Pánu: „Můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám.“ (v. 22). Pán Ježíš mu ukazuje na potřebu víry a říká: „Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“ (v. 23). Tím jako by Ježíš řekl: Co se týká slova „můžeš“, všechno je možné tomu, kdo věří. Nebo jako by se tázal: Co „můžeš-li“, tj. proč říkáš „můžeš-li“, proč pochybuješ, jestli já něco můžu? Věřící může dosáhnout všeho. Ale ta věc nezáleží ani tak na mně, ale spíš na tobě. Já ze své strany jsem připraven a mohu ti pomoct, ale na tvé straně něco schází, a to je dokonalá víra. Na to otec řekl: „věřím“, ale když si uvědomil, že dosud nebyl vyslyšen právě pro svou nevěru, vykřikl ještě: „pomoz mé nedověře!“ (v. 24). Vyznává tedy slabost či nedostatek své víry. To pokorné vyznání jeho víru uzdravilo a učinilo dostatečnou k tomu, aby byla vyslyšena. Pán jeho pokoru odměnil tím, že jeho syna uzdravil tak podivuhodným a zřejmým způsobem. Ježíš zlému duchu přísně poručil: „Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!“ (v. 25) Takovou moc proti zlým duchům dal Kristus i církvi a takto zmužile si má člověk počínat proti hříchu a pokušením.

Přesto ale Ježíš zlému duchu dovolil, aby chlapcem ještě naposledy zalomcoval, aby bylo všem zřejmé, že ďábel se vší silou snaží udržet v člověku. Tak i hřích a neřest přenechává prostor dobrým skutkům a ctnosti jenom po urputných bojích. A tyto boje se vedou především pomocí modlitby a postu. To obojí pravá církev Kristova vždy praktikuje, a k modlitbě a postu se musí obrátit každý hříšník, který chce změnit svůj život.