Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mk 9,30-31: Pán předpovídá své utrpení

Od Cézareje Filipovy zahnul Pán podél hranice galilejského území směrem k jihu. Na další cestě musel procházet Galileou (viz Mt 17,22n), ale nikde se nezastavoval, protože měl namířeno přímo do Jeruzaléma, kde měl již brzy trpět. „Ježíš však nechtěl, aby se o tom vědělo.“ (v. 30). Chtěl totiž cestou své učedníky vyučovat tomu, co bylo hlavním důvodem jeho příchodu, a čemu učedníci jen těžko rozuměli. Bylo ale potřeba, aby tajemství smrti Páně aspoň minimálně porozuměli, protože osudová chvíle už už nastávala. Konal tuto cestu potají, protože nechtěl, aby ho lidé na této jeho vrcholné cestě zastavovali a přerušovali tak jeho rozhovor s učedníky. Slovo „učil“ ve v. 31 navazuje na 8,31. Ježíš zde pokračoval ve vyučování, které tam začal. Učil je, že Syn člověka bude vydán. V řeckém textu je „Syn člověka je vydáván“ v přítomném čase, jako by se to už dělo, z čehož je zřejmé, že Ježíš o tom mluví jako o něčem naprosto jistém. Slovo „učil“ také dává tušit, že se Pán u této otázky zastavil delší dobu a rozebíral ji podrobně. Věta: „říkal jim: Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po třech dnech vstane.“ je zde tedy jen jakoby nadpis tématu, kterému se Ježíš na té cestě věnoval. Co asi mohl Ježíš o své smrti učit? Musel mluvit o její potřebě, o tom, že byla předpovězena a je v Božím plánu, že je potřebná pro naplnění Otcovi vůle a pro spásu lidstva apod. Toto vyučování mělo učedníkům pomoct, aby nadobro neodpadli, až jej uvidí na kříži. Tehdy tomu nerozuměli, když se ale Ježíšova slova potom naplnila, oni si na ně vzpomněli a pochopili, že Ježíš svou smrt očekával a podstoupil ji dobrovolně z vlastní vůle. Tehdy však „tomu slovu nerozuměli...“ (v. 32). Nerozuměli příčině a potřebě takové smrti, protože taková myšlenka se příčila jejich představám o mesiášské říši. Rozuměli tedy, že mluví o smrti, ale nevěděli jak to sladit se svými představami o Mesiáši. „Báli se ho zeptat“ na bližší okolnosti jeho smrti, protože toto vyučování a celá myšlenka smrti Páně odporovala veškerému jejich očekávání.

Avšak Pán i tuto bolestnou zprávu o své smrti zmírnil potěšujícím proroctvím o svém vzkříšení na třetí den. Tím nás i poučil, že každé pokárání a slova, která druhým působí zármutek, je potřeba zmírňovat tak, aby je ti, jimž jsou určena, mohli přijmout, i když třeba ne hned, ale aspoň ve svém čase.

Vzpomenuté názory o mesiášské říši způsobily i následující nedorozumění a spory mezi apoštoly.