Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nad Markovým evangeliem: Mk 3,16-19 - o Povolání Dvanácti

Evangelistům velmi záleželo na tom, aby lidé znali jména všech dvanácti apoštolů, protože jednotné svědectví těchto mužů o Kristově učení a skutcích je základem církve. Seznam apoštolů tedy patří k obsahu evangelia hlásaného národům. Proto jsou jmenováni všichni, dokonce i včetně Jidáše s oznámením toho, že tento Krista zradil. Počtem dvanácti Pán Ježíš jasně ukázal, že starozákonní církev - Izrael, který se skládal z dvanácti kmenů pocházejících od dvanácti patriarchů - bude nahrazena církví novozákonní, která má být duchovně zplozena dvanácti apoštoly.

Kromě Mk 3,16n a Mt 10,2n najdeme seznam apoštolů v Písmu ještě u Lk 6,14 a také ve Sk 1,13, kde je jmenováno jedenáct apoštolů, bez Jidáše, kterého pak (v Sk 1,15n) nahradil apoštol Matěj. Všechny čtyři seznamy apoštolů se shodují v tom, že: Petr je vždy jmenován jako první; Filip jako pátý; Jakub Alfeův čili Mladší jako devátý a Jidáš Iškariotský jako poslední. Apoštolové jsou tedy jmenováni v různém pořadí, ale první, páté a deváté místo patří stabilně Petrovi, Filipovi a Jakubovi Mladšímu. Z evangelií také víme, že mezi dvanácti apoštoly měla zvláštní postavení trojice: Petr, Jakub a Jan a k nim se v některých situacích do čtveřice přidal Petrův rodný bratr Ondřej (viz Mk 13,3). V Mk 6,7 je řečeno: „Zavolal Dvanáct a začal je posílat dva a dva...“. Z toho všeho vyplývá, že apoštolové byli rozčleněni nejen do dvojic, ale také do čtveřic. Tvořili tři čtveřice, z nichž každá se dělila na dvě dvojice a vždy jeden z těch čtyř byl jakýmsi vedoucím, a to byli právě: Petr, Filip a Jakub Menší. Každá z těch čtveřic měla asi na starosti kázání v určité oblasti, a když měli jít do konkrétního města či vesnice, rozdělili se do dvojic. Přitom však byli vzájemně dohodnuti, která dvojice kam půjde a kde se zase sejdou. Tak se to zdá pravděpodobným.

Evangelista Matouš při svém výčtu apoštolů ke jménu Petrovu přidává navíc ještě slovíčko „první“ (Mt 10,2). Čím to je, že Petra všichni uváděli jako prvního z apoštolů, i když se mezi sebou jindy hádali o to, kdo z nich je větší (viz Mk 9,33)? Petr nebyl Kristem povolán jako první. Z J 1,40 víme, že Ondřej byl Ježíšem povolán dříve než Petr. Důvodem nemůže být ani to, že by Petr byl Pánu Ježíšovi nějak obzvláště milý, takovým Ježíšovým oblíbencem byl přeci Jan. Petr je ve všech seznamech apoštolů na prvním místě jedině z toho důvodu, že ho sám Kristus ustanovil, aby byl prvním mezi apoštoly, jejich hlavou, mluvčím a vůdcem. Stalo se to právě v zájmu zachování jednoty mezi nimi. Petr se vlastně jmenoval Šimon. Přezdívka Petr sloužila i pro odlišení od apoštola Šimona Kananejského. Hlavně mu však jméno Petr – Kéfa – skála bylo dáno, právě kvůli jeho zvláštní důstojnosti mezi apoštoly. Tím Pán Ježíš naznačil, že svou církev na Petrovi jako na skále učiní nezničitelnou, ale zároveň je to napomenutím pro Petra i jeho nástupce, aby byli stálí a vytrvalí v dobrém.

Víme, že Petr byl bratrem Ondřeje, ale nevíme, kdo z nich byl starší. Jméno Ondřej, Andreas je řecké. V Novém zákoně se ostatně setkáváme s mnoha řeckými jmény. Na tom není nic divného, protože Židé byli několik staletí poddáni Řekům a už od časů Alexandra Velikého mezi nimi přebývalo mnoho Řeků. Někteří se vdomnívají, že Ondřej i Filip měli i svá hebrejská jména, která však upadla v zapomenutí.

Dále následují Jakub Zebedeův a jeho bratr Jan. Jakubovi je přidáváno příjmení Zebedeův pro jeho odlišení od Jakuba syna Alfejova. Většinou je tento Jakub bratr Janův nazýván Jakubem Starším, protože ho Pán Ježíš povolal dřív než svého příbuzného Jakuba Mladšího.

Apoštol Filip je někdo jiný než jáhen Filip. Podle Eusebia (Dějiny církve 3,31 a 5,24) kázal apoštol Filip evangelium ve Frigii a zemřel tam jako mučedník ve městě Hierapoli. Filipovo jméno je řecké a znamená člověka od koní, bojovného, rytířského. Podobně řecké jméno Ondřej – Andreas znamená člověka zmužilého či mužného.

Bartoloměj je zas hebrejské jméno a znamená prostě syn Tolmeův. Jeho vlastní jméno bylo Natanael, jak vidíme u J 1,46, kde Natanael při svém prvním setkání s Ježíšem zvolal: „Mistře, ty jsi Boží Syn, ty jsi král Izraele.“ a v J 21,2, kde je Natanael mezi apoštoly, kteří jdou s Petrem lovit ryby. Je těžko si představit, že by Natanael, který byl mezi prvními Ježíšovými učedníky, který byl Ježíšem přijat s takovou láskou a který ho hned tak jasně vyznal Božím Synem, nepatřil mezi Dvanáct. Byl-li však mezi dvanácti, nemůže to být nikdo jiný než Bartoloměj (syn Tolmeův), kterého Jan jmenuje jeho vlastním jménem Natanael a ostatní jménem jeho otce – syn Tolmeův. Jan totiž nikde nevzpomíná Bartoloměje (přesto že podle ostatních evangelistů je jedním ze Dvanácti) a ostatní zase nikde nevzpomínají Natanaela. Důvodem mohlo být, že Natanaelův otec byl známou osobností, a lidé proto Natanaelovi říkali „syn Tolmeův“. Jan však měl k Natanaelovi osobnější vztah, a proto ho nazýval jeho vlastním jménem. V seznamech apoštolů je Bartoloměj vždy spojován s Filipem, protože byli povolání společně.

Tomáš je hebrejské jméno, které znamená blíženec neboli dvojče (viz J 11,16; 20,24; 21,2). Tomáš měl tedy dvojče, to však nepatřilo do počtu Dvanácti a možná ani mezi učedníky.

Matouš, původním jménem Levi, byl celníkem, kterého Ježíš povolal slovy „pojď za mnou“. Ve svém evangeliu Matouš při výčtu apoštolů přidává ke svému jménu přídomek celník, což v očích tehdejších Židů znamenalo totéž co veřejný hříšník. Ostatní evangelisté mu tento přídomek nedávají.

Jakub syn Alfeův je také nazýván Jakubem Menším, pro rozeznání od Jakuba Většího - bratra Janova. Mohli mu říkat Menší pro jeho menší postavu nebo mladší věk, nejspíš ale prostě proto, že byl povolán později. U Mk 15,40 čteme o Ježíšově ukřižování: „Z povzdálí se dívaly také ženy, mezi nimi Marie z Magdaly, Marie matka Jakuba mladšího a Josefa, a Salome.“ U J 19,25 zase: „U Ježíšova kříže stála jeho matka, sestra jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdaléna.“ Marie matka Jakuba Mladšího je tatáž jako Marie Kleofášova. Kleofáš byl Jakubovým otcem, protože jméno Kleofáš je totéž jako Alfeus. Tento Kleofáš-Alfeus je i jedním ze dvou učedníků, kterým se Pán Ježíš zjevil na cestě do Emauz (Lk 24,18). Jméno Kleofáš bylo odvozeno od jména Kleopatra. Jakubova matka žena Kleofášova byla příbuznou Ježíšovi Matky Panny Marie a Jakub Mladší se proto nazývá i bratrem Páně (čili příbuzným). Už jen proto nemohl Jakub být vlastním bratrem Pána Ježíše, jak to rouhavě tvrdí někteří protestanti. Alfeus otec Jakuba je někdo jiný něž Alfeus otec Matouše-Leviho (viz Mk 2,14). Jakub Mladší byl nazýván i spravedlivým pro svou zvláštní zbožnost. Je autorem novozákonního listu. Po odchodu Petra do Antiochie se stal jeruzalémským biskupem. Zemřel mučednickou smrtí tak, že ho židé shodili se střechy chrámu v Jeruzalémě, když odmítl zapřít svou víru v Ježíše Krista.

Následuje Tadeáš nebo také Lebeus. U Lk 6,16 a v Sk 1,13 je nazván Judou Jakubovým. Jmenoval se totiž Juda Tadeáš či Lebeus a byl bratrem Jakuba Menšího. Juda je jeho vlastí jméno. Tadeáš je přezdívka, která mu byla dána pro rozeznání od Jidáše Iškariotského a jiných Judů, protože jméno Juda bylo velmi časté. (Jidáš je v textu evangelií stejné slovo jako Juda, ale překládá se odlišně, aby bylo všem hned jasné, že se jedná o toho, který zradil. Podobně i jméno Jozue a Ježíš je totéž, ale překládáme je odlišně, aby si nikdo nepletl Pána Ježíše s Jozuem.) Tadeáš i Lebeus znamená totéž: „Thad“ znamená prsa, hruď a „leb“ srdce. Obojí přezdívka tedy naznačuje muže srdnatého, udatného, nebo podle jiných také moudrého a prozíravého, protože v hebrejštině se pod srdcem myslí mysl.

Předposledním apoštolem je Šimon Kananejský. V Lk 6,15 a Sk 1,13 je nazván Horlivcem. Slovo kananejský pochází od hebrejského slova kana, což znamená horlivec, řecky zelota. Hnutí Zelótů bylo tehdy ve svých začátcích. Později se rozvinulo a hodně nám o jejich aktivitách vypráví Josef Flavius. Apoštol Šimon Kananejský patřil před svým obrácením k tomuto hnutí Zelótů.

Posledním z apoštolů je Jidáš Iškariotský, který Pána zradil. Je možné, že byl i povolán jako poslední, v každém případě je ale jmenován na posledním místě, proto že odpadl. Pocházel z judského města Karjot (viz Joz 15,25). Sv. Ambrož říká, že Pán si Jidáše vyvolil ne z neopatrnosti, nýbrž z prozřetelnosti, „abys ty, když budeš zrazen přítelem, nenesl příliš těžce, že jsi prokazoval dobrodiní nehodnému“. Tím nám také Pán Ježíš poskytl poučení, že žádný stav sám o sobě člověka neposvěcuje a nezachraňuje od zahynutí; že sebevětší hojnost milosti nemůže člověka zachránit, jestliže jí on sám neotevře své srdce; církvi tím měla být dána útěcha pro časy, kdy se do jejího vedení dostanou nehodní mužové; duchovním tím byla dána výstraha, že i když člověk nastupuje do nějakého úřadu s dobrým úmyslem, může přesto velmi hluboce padnout; bylo tím ukázáno, že církev nezničí ani to největší a nejhorší zlo, i kdyby vyšlo z jejího samotného středu; byla tím objasněna pravda víry, že Boží milost člověka nenutí a nezbavuje ho svobody; bylo tím ukázáno, že církev Kristova trvá i navzdory tomu, že od ní odpadnou samotní apoštolové či jejich nástupci. A tak vidíme, že i přes Jidášovu zradu a přes slabost ostatních apoštolů církev Kristova trvá a je nezničitelná, protože jest založena na skále, kterou je Kristus a na Petrovi, který je skalou v Kristu.

 

Po odpadnutí Jidáše a zvolení Matěje je tedy seznam dvanácti apoštolů tento:

Šimon Petr - Jakub syn Zebedeův zvaný Větší - jeho bratr Jan - a Petrův bratr Ondřej (4);

Filip - Natanael zvaný Bartoloměj - blíženec Tomáš - a celník Matouš (4);

Jakub Alefejův zvaný Menší - jeho bratr Juda Tadeáš - Šimon Kananejský - a Matěj zvolený po vzkříšení (4).