Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nad Markovým evangeliem: Mk 6,1-6

 

Nazaret je nazván Ježíšovou vlastí, protože zde byl vychován. Ježíš své kázání nezačal od svého domova, ale kázání ve svém domově přesto nevynechal. Tím ukazuje, do jaké míry mají dát hlasatelé evangelia ve své službě prostor rodinným poutům a vlasteneckým citům. Často bývá poukazováno na to, že kněz má být jako Melchizedech, bez otce, bez matky a bez rodu, jak to o něm říká sv. Pavel v Žid 7,3. Ale zde dává Ježíš i tomuto požadavku určitou hranici. Sestrami a bratry Páně se rozumějí jeho příbuzní. (Viz Mt 13,55n.) To že Ježíše nazvali tesařem, neznamenalo, že ho považují za člověka patřícího do nějaké nižší třídy, ale prostě to, že ho znají a vědí, kdo to je. U Židů bylo tehdy zvykem, že i synové nejvznešenějších rodin včetně velekněží se nejdříve vyučili řemeslu. Sv. Justin (Dialog s Tryfonem 88) říká, že Ježíš vyráběl rádla a jařma. To osvětluje, proč užil i obrazných slov: „mé jho netlačí a mé břemeno netíží“ (Mt 11,28). Jako tesař byl také stavitelem střech a domů, což je řemeslo velmi příhodné pro toho, jehož Otec stvořil a zbudoval celý svět. Ve v. 6 je doslova: „divil se pro jejich nevěru“. Ta nevěra nebyla předmětem, ale příčinou Ježíšova údivu. Tou formulací evangelista zdůraznil, že Ježíš jejich nevěru neobdivoval, nýbrž se divil, jak mohou být tak nevěřícní a zaslepení. Ježíšovo kázání ve vlastním domově bylo jakoby bez úspěchu. Stejně tak i kázání apoštolů ve vlastním národě – v Izraeli – bude po mnohá staletí bez úspěchu. Ježíš pak obcházel okolní vesnice a učil, aby apoštolům ukázal, že mají kázat tam, kdy se jejich kázání setká s úspěchem. Proto si také hned v následujícím verši učedníky zavolá k sobě, aby je poučil o jejich budoucím apoštolském poslání.