PRAVOVĚRNÁ KATOLICKÁ CÍRKEV

Dnešní svátek svaté rodiny je plodem koncilní liturgické reformy. Na svátku samotném ale není nic špatného. Nebezpečím by mohlo být, kdybychom příliš zdůrazňovali přirozenou stránku rodiny, tak že by to zastiňovalo její nadpřirozený smysl a cíl.

Abychom se mohli plně vžít do situace, ve které byl sv. Josef, když se dozvěděl o požehnaném stavu sobě zasnoubené ženy Marie, musíme znát nejen tehdejší společenské poměry, ale především to, že Josef si byl dobře vědom, že je potomkem Davidovým v té linii, na kterou se vztahovala přislíbení o narození Mesiáše. 

Spasitel světa již přišel na zemi. Boží Syn k spáse seslaný již se stal člověkem a přinesl spásu všem, kdo se po něm ptají, kdo jej hledají. Jsou však mnohá místa v mnohých lidských srdcích, kam dosud nevstoupila jeho sláva. 

První andělé se vzepřeli Bohu a řekli: Nebudeme sloužit Bohu. Archanděl Michael však řekl: „Kdo je jako Bůh? Já jdu za Hospodinem.

Stejně jako existuje realita dědičného hříchu, kterému jsou podle zákona přirozenosti podrobeni všechny děti Adamovy, tak existuje i tajemství a realita Neposkvrněného Početí.

Když pozorujeme svět minulý i současný, můžeme podlehnout dojmu, že vláda zla je téměř všeobecná, vždy a všude přítomná. Ale Boží slovo nás poučuje, že nastane čas, kdy se zjeví vláda Božího pokoje. 

Ježíš v evangeliu říká velmi prosté pravidlo: „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi.“ (Lk 6,31)

Zavedením svátku Ježíše Krist Krále zakončil Pius XI. jubilejní rok 1925. Připomenul tak pro všechny věky královská práva Krista na celý svět. Tento svátek je plamenným protestem proti sekularizmu a liberalizmu, který zbožňuje stát a přehlíží Boží autoritu a povinnost všech veřejně uznávat vládu Ježíše Krista ve všech oblastech, tedy i v řízení státu.

První Boží přikázání zní: Miluj Boha celým srdcem, celou duší a vší silou. Avšak v našem srdci vnímáme kontrast: Chci to vykonat, ale nemohu.

Není totiž ani možné, aby jednoho člověka potkaly všechny katastrofy, o kterých se v Písmu mluví. Budeš-li pronásledován, a bude-li ti hrozit mučení, pak už se nebudeš bát ani ohně z nebe, ani přicházejících válek. Válka i oheň z nebe budou pravděpodobně znamenat osvobození od tvých pronásledovatelů.

Víme, že Bůh zasahuje, když se člověk modlí a dává Mu své problémy.

Je čas i milost k pokání, protože Bůh je dobrý a všechno, co stvořil, stvořil s dobrým úmyslem, k dobru, ke spáse. 

Podstatou nebeské blaženosti je vidění Boha tváří v tvář. Toto vidění Božské přirozenosti však může mít jedině ten, kdo sám na tomto Božím životě má účast, v kom Bůh žije a kdo je přetvořen podle obrazu jeho podoby, tedy k obrazu Syna Božího, Pána Ježíše Krista.

Někdy přijde suchopár a modlitby nám připadají jednotvárné. Přesto však nemáme upustit od svého modlitebního řádu, máme jít věrně za Ježíšem. 

Všechna čtení dnešní neděle mluví o Boží spravedlnosti. Sirachovec nás ujišťuje, že modlitby ubožáka proniknou oblaka a Bůh je vyslyší. A rovněž žalmista dosvědčuje, že „spravedliví volali a Hospodin slyšel, vysvobodil je z každé tísně“.

Musíme vést duchovní boj proti systému světa, který je kolem nás.

Rozhodujícím momentem v tomto Mojžíšově boji víry byl okamžik, kdy si uvědomil, že Bůh na jeho modlitbu reaguje. 

Pán Ježíš svým pouhým slovem uzdravil deset malomocných a jenom jeden z nich se vrátil, děkoval Ježíšovi a chválil Boha. Co dělalo těch zbývajících devět? To se v evangeliu neříká. Dá se ale předpokládat, že plnili příkaz, který jim Ježíš dal, tedy že se šli ukázat kněžím. Samaritán se však kněžím ukázat nešel, protože se Samaritánem by se židovští kněží vůbec nebavili.

Snad neexistuje člověk, který by nikdy nevolal k Bohu. I největší neznabozi k němu v úzkosti a tísni křičí. I my máme jistě mnoho zkušeností s vyslyšenými modlitbami, ale jsou i modlitby nevyslyšené.

Jednoho dne přišla určitá osoba s výsledky vyšetření z nemocnice, kde jí sdělili, že má třetí stádium rakoviny s metastázemi. Řekl jsem jí, že buď Bůh udělá zázrak, anebo bude za dva nebo tři měsíce na hřbitově, že s tím musí počítat.