PRAVOVĚRNÁ KATOLICKÁ CÍRKEV

Při modlitbě je důležité, aby se alespoň dva lidé sjednotili v konkrétní prosbě. Aby alespoň dva ze společenství, které se modlí, měli víru, věřili, že Bůh to může udělat.

Když na nás přijde nějaký strach – ať už ze smrti, z nemoci, o své děti, strach z toho, že zlo jakoby dostalo zelenou nebo z toho, že církev krvácí… 

Kdo modlitbu prožívá srdcem, má větší zásluhu. Nejdůležitější je však modlit se s vírou, být soustředěný a být ve spojení s Kristem, s Jeho smrtí – pak působí Boží moc.

Naše hříchem porušená přirozenost je v postoji vzpoury vůči Bohu i bližním. Jak se projevuje, když přijde zkouška?

Duch antikristovský působí s velkou mocí a rafinovaností i uvnitř církve, spíš mezi slepými a lhostejnými křesťany, kteří jsou plni ducha tohoto světa.

Nejhorší v duchovním boji je duch farizeismu. Je dokonce horší než ateizmus.

K tomu, abychom měli Boží moc – a o to jde, aby církev měla Boží moc, aby ji neměnila za nějaké umění či filosofie – k tomu je potřeba následovat Krista. 

Když se někdy člověk modlí za něčí uzdravení a dotyčný zemře...

„Hledejte nejprve Boží království…“ (Mt 6,33) Hledání je bolestný proces.

Nevíme den ani hodinu naší smrti, proto máme být stále připraveni. Mnoho lidí si myslí, že budou spaseni, protože „nikoho nezabili, nikoho neokradli a jsou slušní…“ Žel, to k spáse nestačí.