PRAVOVĚRNÁ KATOLICKÁ CÍRKEV

Stejně jako existuje realita dědičného hříchu, kterému jsou podle zákona přirozenosti podrobeni všechny děti Adamovy, tak existuje i tajemství a realita Neposkvrněného Početí.

Když pozorujeme svět minulý i současný, můžeme podlehnout dojmu, že vláda zla je téměř všeobecná, vždy a všude přítomná. Ale Boží slovo nás poučuje, že nastane čas, kdy se zjeví vláda Božího pokoje. 

Ježíš v evangeliu říká velmi prosté pravidlo: „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi.“ (Lk 6,31)

Zavedením svátku Ježíše Krist Krále zakončil Pius XI. jubilejní rok 1925. Připomenul tak pro všechny věky královská práva Krista na celý svět. Tento svátek je plamenným protestem proti sekularizmu a liberalizmu, který zbožňuje stát a přehlíží Boží autoritu a povinnost všech veřejně uznávat vládu Ježíše Krista ve všech oblastech, tedy i v řízení státu.

Sv. Augustin říká, že láska, kterou člověk miluje sám sebe, není nějaká jiná, než ta, kterou miluje Boha. Kdyby totiž miloval sebe takovou láskou, která by nebyla spojena s milováním Boha, nebyla by to skutečná láska, ale spíš nenávist k sobě.

Saduceové byli další skupinou mezi židovskými elitami, která byla v tvrdé opozici vůči farizeům i herodiánům i jiným skupinám. V tomto případě se ale všichni spikli proti Kristu, protože všichni byli v podstatě vedeni duchem nepřátelským vůči Bohu i spáse. 

První Boží přikázání zní: Miluj Boha celým srdcem, celou duší a vší silou. Avšak v našem srdci vnímáme kontrast: Chci to vykonat, ale nemohu.

Není totiž ani možné, aby jednoho člověka potkaly všechny katastrofy, o kterých se v Písmu mluví. Budeš-li pronásledován, a bude-li ti hrozit mučení, pak už se nebudeš bát ani ohně z nebe, ani přicházejících válek. Válka i oheň z nebe budou pravděpodobně znamenat osvobození od tvých pronásledovatelů.

V dnešní mimořádné situaci, kdy kardinálský sbor (v důsledku apostaze) již neexistuje, musí být i volba papeže vykonána mimořádným způsobem.

Není nic nepochopitelného na tom, že zákoníci a farizeové, kteří se snažili manipulovat Bohem, manipulovali i Božím lidem. Poslali za Ježíšem zmanipulované a zfanatizované lidi, kteří byli schopni lhát a přetvářet se „ve jménu pravdy a v zájmu Boha“.

Víme, že Bůh zasahuje, když se člověk modlí a dává Mu své problémy.

Je čas i milost k pokání, protože Bůh je dobrý a všechno, co stvořil, stvořil s dobrým úmyslem, k dobru, ke spáse. 

Podstatou nebeské blaženosti je vidění Boha tváří v tvář. Toto vidění Božské přirozenosti však může mít jedině ten, kdo sám na tomto Božím životě má účast, v kom Bůh žije a kdo je přetvořen podle obrazu jeho podoby, tedy k obrazu Syna Božího, Pána Ježíše Krista.

Podobenství o vinařích přednesl Pán Ježíš představeným židovského národa, jichž se právě týkalo.

Někdy přijde suchopár a modlitby nám připadají jednotvárné. Přesto však nemáme upustit od svého modlitebního řádu, máme jít věrně za Ježíšem. 

Všechna čtení dnešní neděle mluví o Boží spravedlnosti. Sirachovec nás ujišťuje, že modlitby ubožáka proniknou oblaka a Bůh je vyslyší. A rovněž žalmista dosvědčuje, že „spravedliví volali a Hospodin slyšel, vysvobodil je z každé tísně“.

Pán je mohl odkázat na své zázraky, na svůj svatý život a na čistotu své nauku. On jim ale raději odkryl zlobu jejich srdcí a scestnost jejich vlastního uvažování. 

Musíme vést duchovní boj proti systému světa, který je kolem nás.

Naší každodenní povinností je na modlitbě svým nepřátelům odpouštět a modlit se za ně a přát jim skutečné dobro, tedy především spásu. 

Rozhodujícím momentem v tomto Mojžíšově boji víry byl okamžik, kdy si uvědomil, že Bůh na jeho modlitbu reaguje. 

Podle učení katolické církve má člověk nesmrtelnou duši od okamžiku svého početí a proto usmrcení dítěte v lůně matky je vraždou. To je všeobecně známo. Málokterý katolík však umí tento postoj obhájit.

Pán Ježíš svým pouhým slovem uzdravil deset malomocných a jenom jeden z nich se vrátil, děkoval Ježíšovi a chválil Boha. Co dělalo těch zbývajících devět? To se v evangeliu neříká. Dá se ale předpokládat, že plnili příkaz, který jim Ježíš dal, tedy že se šli ukázat kněžím. Samaritán se však kněžím ukázat nešel, protože se Samaritánem by se židovští kněží vůbec nebavili.

„Proto vám pravím: věřte, že všecko, o co v modlitbě poprosíte, je vám dáno a budete to mít.“ (v. 24). Ježíš říká v přítomném čase: „je vám dáno“. To proto, že když Duch Boží v nás tuto víru k činění divů v konkrétní modlitbě vzbudí, už působí ta Boží moc, které vykoná i ten zázračný skutek, za který se modlíme.

Snad neexistuje člověk, který by nikdy nevolal k Bohu. I největší neznabozi k němu v úzkosti a tísni křičí. I my máme jistě mnoho zkušeností s vyslyšenými modlitbami, ale jsou i modlitby nevyslyšené.

Jednoho dne přišla určitá osoba s výsledky vyšetření z nemocnice, kde jí sdělili, že má třetí stádium rakoviny s metastázemi. Řekl jsem jí, že buď Bůh udělá zázrak, anebo bude za dva nebo tři měsíce na hřbitově, že s tím musí počítat.

V Talmudu nalezneme, že Židé měli zakázáno vstupovat do svatyně i do nádvoří pohanů se špinavýma rukama, s holí, se zavazedlem, plivat tam nebo používat posvátné místnosti jako průchod. 

V prvním čtení i evangeliu dnešní neděle je řeč o sociální spravedlnosti. V epištole zase o modlitbě za světské představitele. Avšak evangelium Ježíše Krist není nějakým sociálním či politickým programem. „Bůh chce, aby všichni lidé byli spaseni.“ A proto apoštol žádá, aby se konkrétně muži modlili „za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný…“.