PRAVOVĚRNÁ KATOLICKÁ CÍRKEV

V prvním čtení i evangeliu dnešní neděle je řeč o sociální spravedlnosti. V epištole zase o modlitbě za světské představitele. Avšak evangelium Ježíše Krist není nějakým sociálním či politickým programem. „Bůh chce, aby všichni lidé byli spaseni.“ A proto apoštol žádá, aby se konkrétně muži modlili „za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný…“.

Apoštolové tři roky chodili s Ježíšem, ale když přišla těžká zkouška, když přišla Golgota, selhali.

Pán Ježíš zlořečil fíkovníku ani ne tak proto, že neměl plody, ale proto, že se zdálky zdál, jako by plody měl, zatím co je neměl. Právě v tom fíkovník symbolizoval prokletou neplodnost izraelského národa. Zdáli se být živými, věřícími a zbožnými, ale ve skutečnosti to všechno byl jenom nátěr.

„Dělal jsem to ve své nevěře“. Příčinou jeho zločinů byla neupřímnost před Bohem, absence osobního vztah k Bohu, a to je ten největší hřích, když se člověk vyhýbá řešení té nejdůležitější životní otázky a nalhává si, že Boha a jeho slitování vlastně nepotřebuje.

Ježíšův slavný vjezd do Jeruzaléma byl předzvěstí toho vítězství, které se Pán chystal dobýt nad knížetem tohoto světa svou smrtí. Byl také demonstrací povahy Ježíšova království.

Naším cílem je skutečně život věčný. Jsme vystaveni velkému boji. Bojujeme sami za sebe, za spásu své duše, ale bojujeme i za druhé.

Tak máme před Pána přistupovat vždy. Ať už je to cokoliv, čím se naše srdce zabývá, máme to Ježíšovi pravdivě odkrýt a vyznat a nechat svou žádost podrobit jeho nejspravedlivějšímu a nejdobrotivějšímu úsudku. 

Když Bůh stvořil viditelný svět, zpočátku člověk žil v harmonii s Bohem. Byl však postaven do zkoušky.

Bartimájos začal na Ježíše volat, ale neoslovil Ho tak, jak jej pojmenovali lidé v zástupu. Jeho víra byla větší, a proto volá: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.“ Volá na Ježíše titulem, označujícím Mesiáše. 

Apoštolové se snad báli, že už už má to předpověděné utrpení nastat, i když přesně nevěděli, co si pod ním mají představovat a nedokázali si je spojit se svou představou o věčně kralujícím Mesiáši.

V některých oblastech je zvykem, že když při pohřbu nesou na márách mrtvého, doprovází ho na hřbitov někdy až kilometrový průvod – téměř celá vesnice.

Jaké štěstí je sloužit Pánu, který své služebníky činí bohatými uprostřed chudoby, radostnými v zármutku, šťastnými v protivenstvích. 

Mládencův zamítavý postoj je Ježíšovi příležitostí ukázat učedníkům, jak je majetek nebezpečný pro spásu duše. „Ježíš se rozhlédl po svých učednících“, aby zdůraznil, že následující slova jsou velmi závažná, a řekl: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“

Co způsobilo Ježíšovi v Getsemanech největší bolest? Vědomí, že mnozí odmítnou Jeho utrpení, a tím i svou spásu.

Jestliže Bůh je zdrojem všeho bytí, pak je i pramenem všeho dobra, a protože je jen jeden Bůh, je také jenom jedno dobro, totiž vůle Boží, a tato Boží vůle je nám zjevena v Desateru Božích přikázání. 

Dětská mysl je tedy podmínkou spásy. A tato dětská mysl spočívá v nepřítomnosti pýchy, ctižádosti, nečistoty a vůbec všech nectností.

Ve Starém zákoně Bůh dovolil rozluku manželů, protože i sama synagoga měla pominout a ocitnout se v postavení zapuzené ženy, které byl dán rozlukový lístek, jak o tom mluví na několika místech i proroci (Iz 50,1; Oz 1). Ale v Novém zákoně není možno manželství rozloučit, protože církev je se svým ženichem Kristem spojena na věky a nerozlučitelně.

Výzva poslancom NR SR ohľadne propagácie pedofílie zo strany denníka Sme.

Je třeba, abychom se dokázali znovu a znovu s živou vírou odevzdávat do Kristovy smrti – svou vůli, své nálady, smutky, zklamání, ale i své ideje a plány. Co jsme tak odevzdali Nebeskému Otci ve spojení se smrtí Ježíše Krista, má už teď užitek pro nás i církev, a navíc to má svou hodnotu pro celou věčnost.

Biskupové a kardinálové, na něž byla jmenovitě vyhlášena anathema, mohou před Bohem i před církví tuto anathemu ze sebe sejmout. Jak? Veřejnou podporou volby pravověrného papeže! Tím se sami i se svými věřícími dostávají z pod vlády anathemy a ze struktury, v jejímž čele je heretik, heretický systém a duch.

Starý člověk se dokáže přizpůsobit všemu – dokonce i extrémním podmínkám. 

Máme si před Bohem přiznat své hříchy – např. jsem svévolník. Často se jedná o drobné svévolnosti. Ale když se pak řeší vážné věci, mnohdy tyto „maličkosti“ jsou rozhodující.

Ať už nás Bůh povolal do jakékoliv služby, prosme Ho, abychom ji konali v pokoře a na užitek duše své i druhých.

Jak první lidé v ráji tak i andělé byli stvořeni ve stavu milosti posvěcující. Takže nadpřirozený charakter Božího života, který dostáváme skrze spasitelnou víru a křest, neznamená, že by to bylo něco, co k nám nepatří. Právě naopak.