PRAVOVĚRNÁ KATOLICKÁ CÍRKEV

Kostel Sacre Coeur v dnešní Holečkově ulici v Praze byl postaven v letech 1882-1884 podle projektu beuronského benediktina P. G. Béthuna, jako součást vzdělávacího ústavu pro dívky ze šlechtických rodin. Patřil francouzské kongregaci Dames du Sacre Coeur - paní Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, kterou r. 1800 založila v Paříži sv. Madeleine-Sophie Barat.

Úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu se v novověku šířila z Francie zvlášť díky zjevení, které Pán Ježíš dal sestře Markétě Marii Alacoque z kongregace Navštívení Pany Marie v klášteře Paray-le-Monial v Paříži.

Když se někdy člověk modlí za něčí uzdravení a dotyčný zemře...

Výklady jsou volným zpracováním Sušilova výkladu (Evangelium svatého Marka, přeloženo a obšírně vyloženo od Františka Sušila, nákladem Dědictví sv. Prokopa, druhé vydání, v Praze, tiskem Rohlíčka a Sieversa, 1885.).

Starý zákon se držel v mezích Palestiny a sám Pán nejdřív (v Mt 10,5) apoštolům přikazoval, aby hlásali jenom Židům a nechodili ani k Samařanům. Tyto hranice nyní Ježíš ruší a oblast pro hlásání evangelia rozšiřuje. 

Správa o Ježíšově vzkříšení byla věcí neslýchanou a jen těžko a poznenáhlu si na ni zvykali. Snad i proto, že nebyli schopni ten šok hned zpracovat, se jim Ježíš zjevoval postupně, tak že při dalších zjeveních s nimi už zůstal a rozmlouval déle.

U žen nesoucích masti vidíme jejich vroucnou a spořádanou zbožnost. Puzeny vroucí láskou k Bohu vyrážejí na cestu, aby prokázaly svou úctu Pánu, hned jak je to možné.

Moc Kristova se projevila i tím, že dodal sílu a odvahu slabým ženám, aby stály u jeho kříže a byly přítomny jeho strašným mukám. 

„Ale Ježíš vydal mocná hlas a skonal.“ (v. 38). Tím jasně ukázal, že neumírá ze slabosti, nýbrž vlastním rozhodnutí. Ten jeho mocný hlas nás spasil. 

Toto pokoření posloužilo Šimonovi ke spáse. Tak i mnohým jiným pomohla ke spáse křivda způsobená nespravedlivými a zlými lidmi. Šimonovi synové Alexandr a Rufus byli v církvi známi a ctěni. Kdo se o událostech na křížové cestě chtěl dozvědět podrobněji, mohl se zeptat jich.

To naše hříchy volali jejich ústy a žádaly Ježíšovu smrt. A každý z nás je Barabášem, který je skrze smrt Kristovu zachraňován od své věčné smrti v pekle.

Vodou svých slz uhasil Petr Boží hněv.

Vyskytl se koronavirus a s ním i celosvětová panika. Rozumná preventivní opatření je třeba respektovat, i když jen ta nás nezachrání. Je zde i řád duchovních zákonitostí, na který se často zapomíná. Je třeba ho dodržovat. Staré přísloví říká: „Lékař léčí, ale Bůh dává zdraví.“

Nesmrtelnost duše a věčnost pekla – katolická apologie proti adventistům

Druhá upravená verze

​Velekněží a velerada odsoudili Ježíše k smrti už dávno předtím. Protože však chtěli vytvořit jakési zdání právního procesu, snažili se představit svědky vypovídající o Ježíšových domnělých zločinech. 

Celý život Pána Ježíše byl neustálou oslavou a chválou nebeského Otce a také po ustanovení Oltářní Svátosti zazpíval spolu s učedníky Bohu Otci chválu.

„Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé.“ (v. 24). Tato posvátná slova jsou ustanovením nové bohoslužby, smlouvou věčného sjednocení Boha s lidmi, Kristovým testamentem zanechaným lidstvu a základem nového náboženství. Nastává konec stínům Starého zákona. 

„Hledejte nejprve Boží království…“ (Mt 6,33) Hledání je bolestný proces.

Popeleční středou 26. února 2020 vstupuje západní církev do postní doby. Podstatou postní doby je obrácení a pokání. Obrácení znamená obrátit se od cesty světa k cestě Boží – k Ježíši – a pak Ho následovat. On je naše Cesta.

Čtení dnešní neděle jsou velmi obsáhlá nejen délkou textů, ale i hloubkou tématu, kterému se věnují, a tímto tématem je plnění Božích přikázání a získání věčného života.

Nadšení zástupu pro Ježíše na Květnou neděli je přimělo k úsudku, že svůj záměr musí provést po svátcích, až se lid rozejde. Bůh však chtěl, aby Jeho Syn přinesl svou oběť k dokonalému uctění Boha a k spáse lidí právě o velikonočních svátcích, kdy se obětovala Pascha, velikonoční beránek, jenž tu chystanou oběť Kristovu předem naznačoval a připravoval.

Korinťanům, kteří se pohoršovali na svém otcovi ve víře, apoštolu Pavlovi, a srovnávali ho s jinými hlasateli evangelia, sv. Pavel klade před oči podstatnou otázku: Na čem se zakládá vaše víra? 

Vědět o soudu je pro duši užitečné, ale vědět, kdy nastane, by jí neprospělo. 

Nevíme den ani hodinu naší smrti, proto máme být stále připraveni. Mnoho lidí si myslí, že budou spaseni, protože „nikoho nezabili, nikoho neokradli a jsou slušní…“ Žel, to k spáse nestačí.

V určitém smyslu se toto Ježíšovo proroctví vztahuje na pád Jeruzaléma, který měl nastat a nastal čtyřicet let po Kristově nanebevstoupení a v určitém smyslu se rovněž vztahuje na poslední časy před koncem světa. 

Každý, kdo se postaví za Ježíše, bude pronásledovaný. Když k tomu dojde, nemáme se tomu divit, vždyť i Ježíš řekl: „Jestliže pronásledovali mě, budou pronásledovat i vás…“

Boží slovo dnešní neděle ukazuje na naše křesťanské povolání v Kristu Ježíši. Pán Ježíš je tím, Božím služebníkem, Izraelem, o kterém mluví prorok Izajáš.

Koncem jednotlivce je jeho smrt. Koncem pro celé lidstvo poslední soud. K tomuto vytrvání až do konce potřebujeme zvláštní Boží milost, o kterou máme prosit: „Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu naší smrti.“

Dnes, kdy na stolci sv. apoštola Petra sedí ardciheretik a rouhač Bergoglio, a kdy ti, kdo se hlásí ke Kristu, ba i ti, kdo se pokládají za katolíky, jsou rozštěpeni do mnoha různých skupin a frakcí, se jistě můžeme cítit zmateni a znejistěni, komu a čemu máme věřit.

Bůh tedy měří zásluhu skutku ne podle vnějšího efektu, ale podle úmyslu člověka a jeho obětavosti. A Ježíš chtěl své učedníky na tento Boží pohled upozornit.