PRAVOVĚRNÁ KATOLICKÁ CÍRKEV

Když člověk jde cestou Božích přikázání a následování Ježíše, může se stát, že se mu to po určitém čase začne zdát jednotvárné. Přichází myšlenky: „To už znám, není to nic nového. Písmo svaté také znám. Už jsem ho četl 100krát…“

Když někdo někomu zachrání život, cení se to. Když však zachráníme věčný život třeba i jen jednomu člověku, budeme mít z toho slávu po celou věčnost.

Bez hluboké modlitby a bez neustálého vydávání se Ježíšovi skrze čistou lásku, kdy se snažíme plnit první Boží přikázání: „Miluj Boha celým srdcem, celou myslí a vší silou!“, není možné v tomto skrytém boji obstát!

Kristus zemřel na Golgotě, přemohl ďábla, hřích i smrt. Teď se vírou spojuji s tím, co Kristus učinil na Golgotě, a v tomto čase, tuto sekundu posvěcuji vírou. Ano, tak to je, teď tomu věřím. Teď stojím v této pravdě. V duchovní oblasti to působí, i když výsledky hned nevidím. Stojím v Božím slově, v Kristu – teď mám moc, kterou mám využívat.

Pokud člověk nemá vedení, stálý modlitební režim, povzbuzování, stává se malátným i v duchovním životě, a tu právě ďábel zaútočí.

Člověk si musí v pravdě přiznat svou bídu. To však neznamená, že dál nebude nic dělat.

Pokora je pravda a jedině skrze pokoru se vítězí. Opakem pokory je pýcha. Ta se projevuje tak, že když nám někdo poví pravdu, urazíme se.

Pokora je pravda. Pokora je sebekritika. Pokora je, že si uvědomím realitu své slabosti, tzv. „Achillovu patu“, a tu si hlídám. Tam musím postavit stráž, protože nepřítel útočí se lstí a já nesmím dovolit nechat se zotročit. 

Někdo má mnohé fyzické dary – například sílu, pracovitost. Jiný má znovu duševní dary – dobrou paměť, různé schopnosti, např. organizační, a také Bůh dává různé duchovní dary. Zároveň si však každý člověk musí být vědom, že má svou tzv. Achillovu patu.

Na prvním místě má být Ježíš a láska k Němu a pro vše ostatní platí zásada „ nakolik, natolik“. To znamená, že natolik prospívá milovat cokoli stvořeného, nakolik nás to vede k lásce k Ježíšovi; a nakolik to odvádí od Boží lásky a od posledního cíle, kterým je spása duší, ale nejprve té své, natolik je třeba se toho zříci.