PRAVOVĚRNÁ KATOLICKÁ CÍRKEV

Člověk si musí v pravdě přiznat svou bídu. To však neznamená, že dál nebude nic dělat.

Pokora je pravda a jedině skrze pokoru se vítězí. Opakem pokory je pýcha. Ta se projevuje tak, že když nám někdo poví pravdu, urazíme se.

Pokora je pravda. Pokora je sebekritika. Pokora je, že si uvědomím realitu své slabosti, tzv. „Achillovu patu“, a tu si hlídám. Tam musím postavit stráž, protože nepřítel útočí se lstí a já nesmím dovolit nechat se zotročit. 

Někdo má mnohé fyzické dary – například sílu, pracovitost. Jiný má znovu duševní dary – dobrou paměť, různé schopnosti, např. organizační, a také Bůh dává různé duchovní dary. Zároveň si však každý člověk musí být vědom, že má svou tzv. Achillovu patu.

Na prvním místě má být Ježíš a láska k Němu a pro vše ostatní platí zásada „ nakolik, natolik“. To znamená, že natolik prospívá milovat cokoli stvořeného, nakolik nás to vede k lásce k Ježíšovi; a nakolik to odvádí od Boží lásky a od posledního cíle, kterým je spása duší, ale nejprve té své, natolik je třeba se toho zříci.

V různých řeholích a kněžských seminářích s oblibou opakují heslo „k pramenům“. Mluví o „charizmatu řehole“, ale nejsou napojeni na pramen, kterým je Kristus. 

Možná se nám zdá, že nás se toto slovo netýká. Zkusme si však položit otázku: Skutečně věřím Ježíšovi, když přijde nějaký problém, anebo propadám smutku a beznaději? Věřím Jeho slovu? 

Nejdůležitější věcí v duchovním životě je modlitba. Kdo se umí dobře modlit, umí i dobře žít. Modlitba není jen opakování „Otčenáše“, ale je to boj.