PRAVOVĚRNÁ KATOLICKÁ CÍRKEV

Polem na kterém Pán Ježíš rozsévá své slovo je především izraelský národ. V něm je většina půdy neplodná, někteří však přinášejí mnohonásobný užitek. Ježíš však nechtěl, aby smysl jeho podobenství zůstal utajen napořád. Proto tajemství Božího království odhaluje učedníkům, kteří je mají v pravém čase hlásat celému světu. (Celý článek...)

Podle Sušilova výkladu k Mt 10,2-4.

Ježíš je ten silnější, který osvobozuje od démonické spoutanosti – ne jen nějak zdánlivě, ale skutečně, plně a v té nejvyšší autoritě a moci.

Sv. Marek zaznamenal téměř reportáž o Kristově misijním působení na této zemi, jak ji v Římě kázal apoštol Petr. Při tom musel samozřejmě zachytit i zprávu o ustanovení apoštolů, kteří tou dobou z Kristova pověření hlásali evangelium po celém světě.

Pán Ježíš ani jeho učedníci nedělali žádnou propagaci, neposílali žádné pozvánky na Ježíšovo kázání, ani nikdo dopředu nevěděl, kdy a kde Bude Ježíš kázat. Lidi přesto přicházeli v celých zástupech, protože slyšeli a viděli svědectví těch uzdravených.

Ježíšovi zázraky byly vlastně živým kázáním, demonstrací moci Boží; byly nedílnou a velmi podstatnou součástí jeho hlásání evangelia. On hlásal: „Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ (Mk 1,15). Jakému evangeliu měli věřit? Tomu, které hlásal Ježíš! A jak mu měli uvěřit? Právě skrze očitou zkušenost s působením moci Boží skrze Pána Ježíše! Takže farizeové vlastně útočili na podstatu Ježíšovy činnosti! Farizeové prostě nepřijímali Ježíšovo evangeliu. Ani ho nebyli ochotni přijmout jako Mesiáše ani jako proroka poslaného od Boha.

Ježíš mluví o pravém pokání i o falešné zbožnosti, která je pravému pokání překážkou.

Jan Křtitel připravil cestu Ježíšovi, i my ji mu máme připravit.

Markovo evangelium můžeme číst jako reportáž z působení Boího Syna na této zemi.