Jdi na obsah Jdi na menu
 


29. 4. 2020

Evangelium podle sv. Marka s výkladem - celý dokument ke stažení

Celý dokument ke stažení: zde.

 

Sušilovy výklady Písma sv. jsou svým způsobem jedinečným dílem. Vyznačují se neobyčejnou přesností úsudku i výrazových prostředků. Těžko u současných autorů najít tak obsáhlá a přitom stručná slova. Sušil evangelia sám přeložil tak, aby překlad vhodně sloužil k studijním účelům. Ve všeobecném úvodu ke svému překladu evangelií vysvětluje zásady, kterých se při překladu držel. Hájí zde potřebu co možná nejdoslovnějšího překladu, protože, jak říká, i myšlenky si hledají vhodný háv, kterým by se oděly, a proto není správné je při překladu vyjádřit libovolnými slovy. To tím spíš platí u Písma sv., v němž je Duchem svatým vnuknut ne jenom všeobecný smysl, ale i přesná slova originálu.

V samostatném úvodu k Markovu evangeliu vysvětluje Sušil, že při výkladu Matouše původně zamýšlel zjednodušit si při ostatních dvou synopticích (Markovi a Lukášovi) práci a vyložit pouze ta místa, kde se evangelisté rozcházejí. Nová a nová světla obdržená při studiu Božího slova a vědomí posvátnosti látky ho ale přiměli znovu vyložit i ty texty, které se u Marka shodují nebo téměř shodují s Matoušem. Za pozornost stojí i způsob, jakým se v úvodu k Markovu evangeliu čtenáři „omlouvá“, že ve výkladech nepřihlížel ke spisům současných bludařů. Říká: „Všichni naši, kteří ty knihy zevrubněji rozebrali, jako u nás p. Štulc, shodují se v tom, že tito známí nevěrci svéhlavě nadhazují neexistující věci a vykládají slova a události jak se jim zachce a vypouštějí ze své fantazie takové věty, které se nikde nenacházejí, jen aby čtenáře obalamutili a dovedli k nevěře. Kdo v Pánových slovech Lk 2,49 („Musím být tam, kde jde o věc mého Otce.“) nalézá demokratickou odpověď, kdo přirovnává rozšíření Božských idejí přinášejících spásu lidstvu k proudění epidemií, kdo metají do očí ubohých čtenářů písek nemístných a s věcí nijak nesouvisejících citátů, kdo zachází s pravdou jako s nějakou nevěstkou, zatím co ona je nebeskou a věčnou pannou, kdo považuje říši stínů za království Boží, jak to můžeme vidět u oněch panteistických nevěrců: tomu patří jedině pokárání, a ne to, aby na jeho scestné výmysly byl stále znovu brán zřetel. Francouzská frivolita se spojila s německou vědou, nebo spíše pavědou a prýští z nich ‚moudrost‘ jako Eufrat zjara a jako Jordán v čase žní (Sir 24,30). Avšak voda, která se z nich rozlévá, je voda z Mrtvého moře, jež žízeň neuhasí, ale naplní duši neutuchající bolestí. A tak jsme neviděli důvod přivádět do ráje Písem svatých vody z Mrtvého moře a znečisťovat jimi přeúrodné nivy Boží. Beztak není o Pánu nikde řečeno, že by se v blízkosti tohoto moře někdy nacházel.“

Sv. Jeroným svědčí: „Marek byl učedníkem a tlumočníkem Petrovým. Podle toho, jak Petra slyšel kázat, sepsal v Římě na žádost bratří krátké evangelium. Petr se o tom doslechl a Markovo evangelium schválil, potvrdil a vydal je ve své moci církvím ke čtení.“ (Z úvodu k překladu evangelií.)

Mezi čtyřmi evangelisty patří Markovi symbol lva, protože své evangelium začíná „hlasem volajícího na poušti“, který je jako řvoucí lev. Sv. Marek byl Žid pocházející z kmene Levi, jeho rodina žila v Jeruzalémě a Marek byl v době veřejného působení Pána Ježíše ještě mladíkem. Jeho matce Marii patřil v Jeruzalémě dům, v němž se scházela první církev a k němuž přiléhala i Getsemanská zahrada – místo Ježíšova zatčení, jehož byl Marek svědkem coby onen mladík oblečený jen do plátna přehozeného přes tělo. Patřil tedy k vyšší společenské třídě a podle všeho měl hebrejské i helénské vzdělání. Jeho původní jméno bylo Jan. Příjmení Marek tvořilo jeho identitu před římským světem. Marek byl žákem a pomocníkem sv. Petra i sv. Pavla. S Pavlem je na první misijní cestě, pak se vrací do Jeruzaléma, kolem r. 62 je už s Petrem v Římě, následuje vyhoštění Židů z Říma, pak doprovází Petra na první Jeruzalémský koncil, pak se znovu přidává k Pavlovi na jeho cesty, r. 64 je opět s Petrem v Římě. Krátce před svou smrtí ho Petr vysvětil na biskupa a poslal do Afriky. Marek káže v Aquilei, Libyi, Egyptě, usídlí se v Alexandrii, kde je 25. 4. 67 umučen. Pohané ho uvěznili a dvakrát po sobě vláčeli po městských ulicích přivázaného ke koni. Při druhém vláčení Marek odevzdal ducha Bohu. Markovo evangelium je se svými 16 kapitolami nejkratší, píše s obdivuhodnou stručností a přesností.

 

Celý dokument ke stažení: zde.