Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. 9. 2019

Mk 11,1-12: Ježíšův slavnostní vjezd do Jeruzaléma

Ježíšův slavný vjezd do Jeruzaléma byl předzvěstí toho vítězství, které se Pán chystal dobýt nad knížetem tohoto světa svou smrtí. Byl také demonstrací povahy Ježíšova království. „Když se přiblížili k Betfage a Betanii u Olivové hory.“ (v. 1). Betfage na Olivové hoře bylo místo, které leželo ještě blíž k Jeruzalému než Betanie. Když byli před touto osadou, poslal Ježíš napřed dva učedníky, aby z vesnice přivedli oslátko. Řekl jim, co přesně mají říci jeho majitelům (v. 3). Učedníci to vykonali přesně podle Ježíšových slov, a když majitelé oslátka dovolili je odvést, znovu z toho poznali, jakou moc má Ježíšovo slovo nad lidskými srdci. Pak Ježíše na oslátko posadili a on vjížděl do Jeruzaléma jako nově korunovaný král. K pochopení symbolického významu této události, je dobré se seznámit s tím, co se stalo za krále Davida, jednak když David prchal před svým synem Abšalomem (2Sam 15) a pak, když byl korunován Davidům syn Šalomoun (1Král 1,28n). Ježíš vjel do města na oslátku jako tichý a pokorný král, jak ho v tom dopředu napodobil David. Avšak Ježíš přinesl svému lidu skutečné a plné osvobození. Mt 21,5 uvádí starozákonní proroctví o králi přijíždějícím na oslíkovi. Sv. Marek ho vynechává. Když tento zvláštní průvod vcházel do Jeruzalémských bran, zástupy nadchnuty Duchem svatým a v očekávání, že bude obnovena Davidova říše, stlaly Ježíšovi na cestu své pláště a ratolesti.

Evangelisté nezmiňují, jak na to reagovala římská vojenská posádka. Určitě to počínání bedlivě sledovali, ale žádný rozkaz k zásahu vojáci neobdrželi. Na jedné straně je možné, že podobné akce nebyly u Židů až tak výjimečné. Ale pasivit armády, která přístupové cesty do Jeruzaléma bez pochyby sledovala, k Ježíšovu počínání, se dá vysvětlit především tím, že podobně jako farizeové a velekněží pilně sledovali Ježíšovo učení a činnost, tak i Pilát měl jistě své spolehlivé informátory, a ti mu přinášeli samé zprávy svědčící o naprosté mírumilovnosti Pána Ježíše. Římané jistě vysledovali, že Ježíš ani jeho učedníci neshromaždují žádné zbraně, nemají žádné základny, by ani peníze a neorganizují odboj. Zástupy se za Ježíšem hrnuly jen, aby slyšely jeho učení a daly se jím uzdravit ze svých nemocí. To měl určitě Pilát spolehlivě zjištěno.

„Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a poněvadž již bylo pozdě večer, odešel s dvanácti do Betanie.“ (v. 11). Pán se rozhlédl a prohlídnul si všechno v chrámě, jako vlastník toho všeho a ten, jemuž se v tomto chrámě má sloužit. Chystal se provést znovu vyčištění chrámu, které provedl už jednou na začátku svého veřejného působení (viz J,2,13n). Teď už byl ale večer, a tak jenom přísným pohledem naznačil směnárníkům a prodavačům, co je zítra čeká. Ti to však zjevně nepochopili, protože ráno se dostavili znovu.