Jdi na obsah Jdi na menu
 


8. 10. 2019

Mk 11,20-23: O moci víry

„Ráno, když šli kolem, uviděli ten fíkovník uschlý od kořenů. Petr se rozpomenul a řekl: Mistře, pohleď, fíkovník, který jsi proklel, uschl. Ježíš jim odpověděl: Mějte víru v Boha! Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: Zdvihni se a vrhni do moře – a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.“ (v. 20-23). Bylo to zřejmě v úterý ráno, kdy si apoštolové, cestou z Betanie do Jeruzaléma všimli, že fíkovník, který Ježíš včera tedy v pondělí ráno proklel, je od kořenů suchý. Vychází to tak, když počítáme, že slavnostní vjezd do Jeruzaléma se udál v neděli. J 12,1 říká, že šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie a vystrojili mu tam hostinu. Pokud počítáme, že velikonoce začínaly v pátek odpoledne, kdy se zabíjel velikonoční Beránek, pak šest dní před velikonocemi byla sobota před květnou nedělí. Tehdy byl Ježíš na hostině s Lazarem v Betanii. Na druhý den ráno podle J 12,12 - tedy na květnou neděli - vjel Ježíš do Jeruzaléma na oslátku. Vstoupil do chrámu, po všem se rozhlédl – jak už bylo řečeno – a vrátil se do Jeruzaléma. V pondělí ránu pak cestou do města proklel fíkovník, potom vyhnal kupce z chrámu a vyučovat tam a opět se vrátil do Betanie. V úterý ráno cestou do města viděli uschlý fíkovník. Ve středu pak – zůstal se svými nejbližšími v Betanii (viz Sušilův výklad k Mt  24,1-2). Buď ve středu, nebo ve čtvrtek pak došlo k Jidášově zradě. Ve čtvrtek ráno pak Pán Ježíš vykonal svou poslední cestu do Jeruzaléma a večer po poslední večeři se už uchýlil k modlitbě v Getsemanech, kde ho v nočních hodinách rota vedená apoštolem-zrádcem zatkla, a začalo Ježíšovo martyrium. Tolik jen stručně k chronologii velikonočního týdne.

Když tedy apoštolové v úterý ráno viděli fíkovník uschlý od kořene, velmi se tomu podivili, protože fíkovník za normálních okolností, i když je vyťat ze země, ještě nějakou dobu zůstává zelený. Sv. Matouš mluví o této věci tak, že se může zdát, jako by uschnutí nastalo hned po prokletí. Z Markova evangelia ale vidíme, že si apoštolové uschnutí všimli až na druhý den. Očekávali bychom, že když Petr Ježíše na suchý fíkovník upozornil (v. 21), Ježíš mu vysvětlí, proč ten strom proklel a jaký to má symbolický význam. On ale začíná mluvit o síle víry: „Mějte víru v Boha!“ (v. 22). Doslova „víru Boží“ či „víru Boha“ (genitiv). V Písmu se často používá tento tvar např. i ve spojení „bázeň Boha – bázeň Boží“. Nestačí tedy mít víru v Boha, ale Pán chce, abychom měli tu víru, kterou dává sám Bůh, která je od něho, je zvláštním Božím darem vyvěrajícím z účasti na jeho životě a jeho vlastnostech. Je to působení Boží moci v člověku. V kom Bůh svou mocí působí tuto víru, ten může říci hoře: „zdvihni se a vrhni se do moře“, a stane se. Pán od nás žádá úplnou důvěru a slibuje, že nás určitě vyslyší. Tato jistota, že nás vyslyší je spojena s modlitbami, které v našem nitru vzbuzuje a pronáší Duch Boží, a které jsou proto také zcela shodné s vůlí Boží, a proto bývají vyslyšeny. Ta důvěra je darem Ducha svatého.

„Proto vám pravím: věřte, že všecko, o co v modlitbě poprosíte, je vám dáno a budete to mít.“ (v. 24). Ježíš říká v přítomném čase: „je vám dáno“. To proto, že když Duch Boží v nás tuto víru k činění divů v konkrétní modlitbě vzbudí, už působí ta Boží moc, které vykoná i ten zázračný skutek, za který se modlíme. Tedy ve chvíli, kdy se s touto vírou modlíme, už se děje to, oč prosíme, i když v rovině materiální se to může projevit až později, ale v rovině duchovní, už ten pohyb nastává.