Jdi na obsah Jdi na menu
 


26. 10. 2019

Mk 11,27-33: Otázka farizeům o Janově křtu

Nyní Marek vykládá, co se stalo v úterý v chrámě. Když Pán přišel do chrámu, opět tam vyučoval. Činil to s plnou váhou své Božské důstojnosti. A tehdy žárlivost a nelibost doutnající v srdcích velekněží a zákoníků vzplála už jako plamen. Nemohli už strpět to, jak lid Ježíše poslouchal. Přistoupili tedy k němu a dali mu dvojí otázku: jakou mocí učí a vyhání kupce z chrámu, a kdo je ten, kdo mu tuto moc dal. Pán je mohl odkázat na své zázraky, na svůj svatý život a na čistotu své nauku. On jim ale raději odkryl zlobu jejich srdcí a scestnost jejich vlastního uvažování. Vždyť člověk nebývá nevěrcem pro nedostatek důkazů, ale pro nečistotu svých úmyslů a zkaženost srdce. Ježíš jim tedy položil prostou aktuální otázku, ohledně Jana Křtitele, a jeho křtu, zda byl z nebe nebo od lidí. Jan nedávno vystupoval jako prorok a lidé ho za proroka Božího pokládali, sami velekněží a zákonící k němu poslali s otázkou, kým je. A Jan ukazoval na Ježíše. Pak zemřel mučednickou smrtí pro napomenutí vladaře. Velekněží by Ježíšovi na jeho otázku rádi odpověděli, že Janův křest byl od lidí. Nemohli si to ale dovolit před zástupem, protože lidé měli Jan za pravého proroka. Ale říct, že Janovo povolání bylo od Boha, to taky nemohli, protože by svědčili sami proti sobě. Sami se tedy chytili do vlastní pasti a naplnilo se o nich Boží slovo: „Polapím moudré v jejich chytráctví.“ (Job 5,13; 1Kor 3,19). Bůh častokrát trestá lidskou zlobu duchovní slepotou.