Jdi na obsah Jdi na menu
 


31. 10. 2019

Mk 12,1-12: Vinaři, kteří zabili syna

Toto podobenství vypráví Marek ze všech evangelistů nejprostším a nejživějším způsobem. Podobenství o vinařích přednesl Pán Ježíš představeným židovského národa, jichž se právě týkalo. Ale jak víme od Lukáše, také ostatní lid to vyprávění poslouchal. „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavěl strážní vět.“ (v. 1). Pak vinici pronajal vinařům a odcestoval. Potom Ježíš líčí nevěru a nevděk Židů. Vždyť ze Starého zákona (Iz 5; Dt 32,32 aj.) všichni dobře věděli, že to oni jsou ta vinice, kterou Bůh všelijak hájil, chránil, pečoval o ni a opatroval ji. Dal jim zákon a zaslíbil Mesiáše. Chránil je před nepřáteli a neustále znovu a znovu zasahoval v prospěch svého vyvoleného národa, aby se zachovala pravá víra a pravé Boží zjevení.

„V stanovený čas.“ (v. 2). Tedy v čase, kdy měly dozrát plody a nastat žně; v době, kdy všechna Boží péče o vyvolený národ měla přinést plody spravedlnosti a svatosti a obrácení pohanských národů, v tom čase Bůh posílal své služebníky proroky, aby jeho lid upozornili, že je čas sloužit Hospodinu, že se blíží čas, kdy Pán vinice provede konečné zúčtování. Ale všichni Bohem poslaní proroci byli odmítnuti. Je to jako nějaký zákon, který je tak silný, že pravost proroka je téměř jistě spojena s jeho pronásledováním. Jeden odešel s prázdnou a zbitý. Jiného „zpolíčkovali“ a některé zabili (v. 3-5).

„Měl ještě jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal nakonec a říkal si: Na mého syna budou mít přece ohled.“ (v. 6). Boží Syn-Mesiáš je posledním Božím vyslancem k vyvolenému národu a celému lidstvu. Po něm už Bůh nemá člověku co říci. V Ježíšovi nám řekl Bůh všechno a pro toho, kdo Božího Syna odmítne, už zůstává jenom mlčení a temnota.

„Ale ti vinaři si mezi sebou řekli: To je dědic. Pojďme a zabijme ho a dědictví bude naše!“ (v. 7). Vinaři v Ježíšově podobenství vůbec nepochybují o tom, že příchozí je vyslán od hospodáře a že je jeho vlastním synem. Velmi dobře to vědí, a právě z toho důvodu na něj zaútočí, protože si chtějí vinici přivlastnit. Ježíš tak v podobenství odhaluje skutečné úmysly a motivy vůdců izraelského národa. Oni vydali Ježíše na smrt, ne proto, že by nevěděli, že je poslán od Boha a že je tím zaslíbeným Mesiášem a pravým Bohem, ale právě proto, že to věděli a nelíbilo se jim to. Nechtěli se o svou slávu dělit s někým jiným, nebo spíš nechtěli ji někomu jinému předat. Nechtěli takového Boha, který sám dává vlastního Syna, aby On zaplatil za hříchy lidí, protože oni sami sebe nominovali za správce odpouštění hříchů. Oni vystupovali jako ti, kdo mají moc, nad tím, kdo je Bohem přijat a kdo odmítnut, a proto nepotřebovali takového Mesiáše, který odpouští hříchy, komu on chce, a to dokonce bez požadavku zachovávat jejich „tradice otců“, které se pro tyto vůdce národa staly prostředkem, jak držet masy v područí. Proto se tedy rozhodli Ježíše zabít, protože velmi přesně a do všech důsledků poznali a pochopili, kým On je a jakožto ti, kdo se de facto pokládali za spasitele světa, žádného Spasitele poslaného od Boha nechtěli.

„A chytili ho, zabili a vyhodili ven z vinice.“ (v. 8). Zvrhlý, ba přímo satanský plán vůdců národa nespočíval jenom ve fyzické likvidace Mesiáše, ale i v jeho vyvržení z vinice. Oni Ježíš exkomunikovali, tedy vyhlásili za vyloučeného ze společenství Božího lidu a tím pádem zavrženého i Bohem. A podle jejich (zvráceného a nepravdivého) pojetí vztahu mezi Bohem a lidmi, v němž oni byli těmi, kdo rozhodovali o tom, zdali je někdo Bohem přijat nebo zavržen, musel pak i sám Bůh toto jejich rozhodnutí – byť nesprávné a nespravedlivé – respektovat. Smýšleli tak, jako by oni mohli přelstít Boha, jako by se Bůh sám mohl nachytat do svých rozhodnutí. Říkali si v srdci: Bůh nám svěřil svou moc a autoritu, a protože „Boží slovo nemůže být změněno ani zrušeno“ (por. J 10,35), musí i Bůh sám respektovat každé naše rozhodnutí. K takové absurdní zaslepenosti vede lidská pýcha pokaždé, když člověk chce z Boha udělat nástroj na potvrzení své moci.

Přesně to se děje i dnes v církevní struktuře v duších těch, kdo opustili Boha, ale chtějí církev využívat k budování své vlastní slávy. A tak se toto podobenství vztahuje i na nevěrné křesťany. Vinice je církev, její ohrada je víra, kterou se církev odděluje od pohanů a židů, lis to jsou svátosti a zvlášť nejsvětější oběť, skrze niž do církve tečou zásluhy Pána, strážná věž je prorocký úřad ustanovený v církvi nebo prostě samotná pravda Boží a zákon Kristův, na němž tento prorocký úřad stojí a vinaři jsou církevní představení čili hierarchie neboli úřad kněžský. Krista zabíjí ten, kdo připravuje lidi o víru a spásu, a obzvlášť ten, kdo k tomuto šíření duchovní smrti zneužívá některou z institucí, které Bůh své vinici-církvi daroval, aby vynášela plody spásy, a ne aby přinášela ovoce smrti a byla zvětralou solí, která se k ničemu nehodí. Ale také každá ospravedlněná duše se podobá vinici Páně. Křesťan, který hřeší, znovu v sobě křižuje Krista (Žid 6,6). Bůh ale vždy má moc naplnit své slovo a všechna svá zaslíbení, i kdyby všichni od něho odpadli a vyloučili se z jeho plánů, on může vzbudit Abrahámovi děti i z mrtvých kamenů.

Židovští předáci, kteří podobenství o vinici poslouchali, nejdřív nechápali, že Ježíš mluví přímo o nich. Ale při následujících slovech jim to došlo: Ježíš své podobenství zakončil otázkou, na kterou si i sám odpověděl: „Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a vinici dá jiným. Nečetli jste v Písmu slovo: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích?“ (v. 9-11). Až tady se všem předákům lidu rozsvítilo, že Ježíš mluví o jejich nepřátelském postoji k němu a o tom, že i sám Mesiáš bude odstraněn podobně jako většina proroků a že tímto podobenstvím také sám sebe označuje za vlastního Božího Syna. A právě v té chvíli se „chtěli Ježíše zmocnit, neboť poznali, že to podobenství řekl proti nim, ale báli se lidu. I nechali ho a odešli.“ (v. 12.). To však neznamená, že se svého zločinného úmyslu vzdali. Odešli právě proto, aby zosnovali plán Ježíšovy likvidace.