Jdi na obsah Jdi na menu
 


18. 12. 2019

Mk 12,35-40: O Davidovu synu

Tuto otázku o Mesiáši coby synu Davidovu a zároveň jeho pánu předložil Pán Ježíš v chrámě lidu, ale zároveň ji slyšeli i zákoníci, kterým byla především adresována. Jestliže předtím se báli Ježíše na něco zeptat, tak po vyslechnutí této jeho úvahy a nadhozené otázky o charakteristice Mesiáše, už museli být doslova zaraženi. Pán Ježíš se tu odvolává na Davidův žalm (110). A říká: „Jak mohou zákoníci říkat, že Mesiáš je syn Davidův? Sám David řekl v Duchu svatém: Řekl Hospodin mému Pánu: usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.“ (v. 35-36). Mesiáš byl všeobecně pokládán a označován za syna Davidova. Konec konců několik dní předtím vítaly zástupy Ježíše vjíždějícího do města provoláváním: „Hosanna… požehnáno buď království našeho otce Davida.“ (Mk 11,9-10). Pokládat Mesiáše za pána nebylo tedy ničím nezvyklým. Naopak, Židé měli barvitou představu, jak bude Mesiáš vládnout celému světu. Otázka ale zněla, na jakém základě ho jako svého pána označil i sám David. Zde bylo veliké tajemství, které měli zákoníci v Písmu zkoumat. Pokud by ho zkoumali opravdu pozorně a upřímně, našli by v Písmu odpověď. Tou odpovědí je tajemství Kristova Božství, které nebylo ve Starém zákoně plně odhaleno, ale bylo dosti srozumitelně naznačeno. (Viz článek Božství Kristovo ve Starém zákoně.)

Lid ale Pána rád poslouchal (v. 37), protože slyšel hlas svého dobrého Pastýře. Aby ale tyto duše rozpoznaly Boží hlas vždycky, bylo potřeba je varovat před falešnými učiteli. Sv. Marek zde zachytil jenom dvě krátké věty (v. 38-40) z obšírné Ježíšovi řeči na adresu zákoníků a farizeů, která je zachycena u Mt 23. Bylo to uši i srdce otřásající poselství, s nímž se Kristus Pán naposledy rozloučil s chrámem, jehož kněží jej odmítli a měli za to být potrestáni. V závěru řeči ukázal na jejich hamižnost a lakotu, což byl nejočividnější znak jejich zpronevěry.