Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. 4. 2020

Mk 14,66-72: Petrovo zapření

Markovo vyprávění o Petrově selhání je záznamem vyprávění samotného apoštola Petra. „Dole v nádvoří.“ (v. 66). Z této formulace vyplývá, že stavby okolo dvora stály výše než samotný dvůr. V tom nádvoří bylo mnoho lidí, a proto se Petr odvážil vmísit mezi dav. „Přišla jedna z veleknězových služek.“ Snad mezi ty lidi přišla, aby jim donesla nějaký nápoj na zahřátí a posilnění a s ním i určité instrukce od velekněze, jak se mají lidé chovat. Ten zástup tam totiž nebyl náhodou, ale za určitým účelem. Chvíli mohl mít Petr dojem, že tady všechno probíhá nějak spontánně a neorganizovaně. Až s určitým opožděním pochopil, že šlo o jakýsi moderovaný zmatek a že jakoby mimochodem se vyskytnuvší služka tady měla svůj přesný úkol. Velekněz totiž nařídil svým lidem, aby shromáždili vhodné muže i ženy, kteří budou tvořit onen „zástup“ zastupující celý národ a v roli „národa“ a napomohou k odstranění Krista. Proto je pochopitelné, že služka ostřížím zrakem pozorovala, co za lidi se ve veleknězově nádvoří shromažďuje. Veleknězovi pochopové svolávali své známé z Jeruzaléma, a nějaký venkovan, od kterého nevěděli, co mohou čekat, jim tam rozhodně nebyl zapotřebí. Služka se tedy na Petra pozorně zadívala a prohlásila: „I ty jsi byl s tím nazaretským Ježíšem.“ (v. 67). Možná že při této první otázce byl Petr natolik překvapen, že ho tu vůbec někdo oslovuje, že jeho reakce: „o ničem nevím a vůbec nechápu, co říkáš“ (v. 68) byla spontánně upřímná. Mluvil jaksi dřív, než myslel. Avšak touto ne zcela úmyslnou chybou se už chytil do pasti zlého. Červ strachu a pochybností, kterému se ostatně otevřel už při útěku ze zahrady, začal v něm intenzivně hlodat, a Petr už nebyl schopen střízlivě uvažovat a jednat rozumně. „Vyšel ven do předního dvora. V tom zakokrhal kohout.“ (v. 68). Tak skála, která si na sobě zakládala, zachvěla se v lehkém vánku prvního pokušení, jak říká sv. Augustin. Petr už byl zmaten a nevěděl, co má dělat. Proto i přesto, že kohout už zakokrhal, zapřel i podruhé: „Služka ho uviděla a zase začala říkat těm, kteří stáli poblíž: ‚Ten člověk je z nich.‘“ (v. 69). Sv. Marek říká: „začala říkat“. Neřekla to tedy jenom jednou, ale víckrát to opakovala různým lidem, kteří stáli okolo. „On však opět zapíral.“ (v. 70). Tedy i Petr své zapření vyslovil víckrát. Potřetí na ubohého apoštola dolehlo ještě větší pokušení. Už při druhém zapření přidal podle Mt 26,72 přísahu. Ale teď při třetím zapření se „začal zaklínat a zapřísahat“ (v. 71). Tím chtěl svým slovům dodat větší důvěryhodnost. Když ale hned na to vyšel ven a slyšel podruhé zpívat kohouta, dal se do pláče. Vodou svých slz uhasil Petr Boží hněv.