Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. 4. 2020

Mk 15,1-20: Pilátův bezzákonný soud

Marek vynechává mnohé věci, které se dočteme u Matouše a Lukáše. Konkrétně o Prokule, manželce Piláta, o smrti Jidášově a o odeslání Pána Ježíše k Herodovi Antipovi. Potom co proběhl nezákonný noční soud u velekněze, měli Židé ještě do rána čas zamyslet se nad svým rozhodnutím. Bůh ještě mluvil k jejich svědomí. Rozbřesk mohl jejich zaslepené srdce ještě přivést k duchovnímu rozednění. Jenže jejich zatvrzelost byla neoblomná a tak se ráno znovu sešli, aby za denního světla vykonali to, na čem se domluvili v temnotě noci (v. 1). Stejně jako Ježíš jasně vyznal před velekněžími, že je Synem Božím, tak i před Pilátem vydal dobré svědectví (v. 2), jak říká i sv. Pavel v 1Tim 6,13. Vyznal, že je židovským králem, a tím i králem světa. Mluví o svém království právě teď, když má být ukřižován, ač dřív o něm tak otevřeně nemluvil. Spasitel se svého království ujal právě na kříži, a křížem vládne. Když velekněží před Pilátem na Ježíše žalovali mnohé, Pán na to nic neodpověděl, takže se Pilát velmi divil (v. 5). Byl to údiv nad zuřivostí Ježíšových nepřátel a nad jeho neposkvrněnou beránčí tichostí a mírností. Avšak velekněží mající na srdci závoj hříchu Pilátův údiv nad Ježíšovou svatostí nesdíleli. Z lásky k nám si dobrovolně nechal spoutat ruce a nohy, a aby nám dal příklad tichosti, nechal si mlčením spoutat i jazyk. Tak se stal dokonalou obětí. Pilát by se rád celé té záležitosti zbavil, ale nepodařilo se mu to. Nadarmo poslal Pána k Herodovi Antipovi, ten poslal Ježíše nazpět. Tu mu svitlo, že by se té nepříjemné věci mohl zbavit ještě jinak. Chopil se zvyku propouštění jednoho z vězňů na velikonoce a doufal, že se mu podaří propustit Ježíše. Poznal totiž z jejich nepříčetného chování, že jsou velekněží ovládnuti závistí a nenávistí k němu (v. 10). Jenže velekněží zmanipulovali lid, aby žádal Barabáše (v. 11). Bůh si tolik přál spásu svého lidu, že za ni obětoval svého vlastního Syna, ale tento lid si místo něho zvolil jako svého favorita zločince. V tom se projevila nesmírná zaslepenost národa, který tím svého Spasitele vrcholně potupil. „Ve vězení byl mezi vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, muž jménem Barabáš.“ (v. 7). Během Pilátova úřadu byly vzpoury velmi časté. Pilát nedbal na židovské zvyky a Židé se tím cítili velmi dotčeni. Zdá se, že Barabáš byl vůdcem celé povstalecké skupiny, která jako celek mohla mít na svědomí mnoho lidských životů. „Zástup přišel Piláta požádat o to, v čem jim obvykle vyhověl.“ (v. 8). Doslova je v textu ne „zástup přišel“, ale „zástup vystoupil“. Pilátův soudný stolec byl totiž na vyvýšeném místě a vedlo k němu schodiště. Zástup tedy stoupal do kopce. Ve v. 10 je doslova „Poznával totiž…“ (imperfektum). Pilátovi se totiž více a více rozjasňovalo, že ho kněží vydali ze závisti. Ale všechny Pilátovy pokusy propustit Ježíš nějakým diplomatickým tahem selhaly. Postavit se Židům přímo na odpor se bál. Závist velekněží, římská politika a lehkověrnost lidu se proti Pánu spikli. Avšak nemáme důvod proklínat Židy. To naše hříchy volali jejich ústy a žádaly Ježíšovu smrt. A každý z nás je Barabášem, který je skrze smrt Kristovu zachraňován od své věčné smrti v pekle. „Co mám činit s Ježíšem“, ptal se Pilát, když si nevěděl rady (v. 12). Tak také všichni nevěřící jsou trápeni otázkou, co s Kristem a s vírou v něj a nechtějí si na ni pravdivě odpovědět. Ale pravý křesťan ví, že Kristu má děkovat za své spasení a odevzdat mu celý svůj život.