Jdi na obsah Jdi na menu
 


10. 4. 2020

Jen stručně popisuje Marek nejzávažnější události lidských dějin a mnoho věcí přechází mlčením, aby tak vyniklo to nejdůležitější. Skrze zázraky, které se při Ježíšově skonány udály, nám Bůh naznačil nejdůležitější pravdy víry. Zemětřesení vyjádřilo jak hrůznými a otřesnými jsou hříchy, kterých se lidé na zemi dopouštějí. Příroda jím ale vyslovila i naději, že bude jednou obnovena. Hroby se otevřely, mrtví vstali a vydali svědectví o Kristu a jeho zmrtvýchvstání. To ale Marek nevzpomíná a zmiňuje se jenom o roztrhnutí chrámové opony. Tím Bůh dosvědčil, že byla zrušena přehrada a propast mezi zemí a nebem a cesta do nebeské slávy je nám v Kristu jeho smrtí otevřena. Setník, který stál u Ježíšova kříže, už viděl umírat mnoho ukřižovaných. A když viděl ty zázraky při Ježíšově smrti, slyšel Ježíšova slova i to jak s mohutným hlasem odevzdal ducha, domyslel si, že zde má co do činění s něčím nadpřirozeným a pochopil, že Ježíš byl Božím Synem. Sv. Augustin říká, že nám, jenž jsme zdola, se sluší umírat mlčenlivě a s tichými vzdechy, ale Kristus, který sestoupil z výsosti a má vládu nad smrtí, pozdvihl v radosti nad získanou kořistí mohutně svůj hlas a svým mocným zvoláním způsobil úděs vládci podsvětí (por. Am 3,4.8). Celý svůj život hledal Ježíš ztracené ovce domu Izraelského (por. Ř 15,8). Ale od okamžiku své smrti přináší spásu pohanům, a prvním z nich byl setník.

Moc Kristova se projevila i tím, že dodal sílu a odvahu slabým ženám, aby stály u jeho kříže a byly přítomny jeho strašným mukám. Byly to Marie, Matka Pánova, o níž mluví J 19,25, Marie Magdaléna, Marie matka Jakuba Menšího, Pánova bratrance, kterému říkali Menší asi pro menší postavu nebo protože byl mladší, k rozeznání od Jákoba Staršího či Většího, jenž byl synem Salome – zde rovněž přítomné – a bratrem Jana evangelisty. Ještě větší statečnost projevil Josef Arimatejský, který v Ježíše tajně uvěřil a viděl v něm naplnění Židovských nadějí. Odhodlal se k tomu, co mu vnukala statečná a zbožná mysl a vyprosil si od Piláta Ježíšovo tělo. Zavinul je do čistého vzácného plátna a položil do svého nového hrobu vytesaného ve skále. Ten, jehož příbytkem jsou nebesa, neměl mít na zemi ani svůj vlastní hrob. Svatí otcové v tom vidí upozornění, jak se máme chystat na přijetí Nejsvětější Svátosti Pánova Těla. Máme nakoupit plátno posvěcující milosti, do kterého bychom zavinuli Kristovy údy. Máme sloužit potřebným, kterých se nikdo neujímá. Máme očistit své srdce a svou víru upevnit jak skálu. Své nitro zavalit kamenem Božích přikázání, aby do něj nemohl vstoupit hřích. A po příkladu svatých žen máme hledět na Pána a věrně při něm stát, i kdyby ho snad všichni opustili.