Jdi na obsah Jdi na menu
 


14. 4. 2020

Jenom krátce se zde Marek dotýká toho, co J 20,13n a Lk 24,13n vyprávějí podrobněji. „Zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů.“ (v. 9.). Magdaléna Pánu smáčela nohy svými slzami, pomazala ho drahou mastí, statečně stála pod křížem. Svou kajícností, vytrvalostí, věrností a velikou láskou si zasloužila, že se jí Pán zjevil jako první. Aspoň z těch, které evangelisté jmenují, protože jak svědčí tradice, hned v moment svého vzkříšení se zjevil své Matce. Avšak jak toto zjevení vypadalo, je tajemstvím. Magdaléna tedy běžela a zvěstovala apoštolům, kteří dosud „truchlili a plakali“ (v. 10). Milostí prokázanou Magdaléně ukazuje nám Pán, že nad každým úřadem v církvi stojí láska a vroucná náklonnost k Němu, která se osvědčí i v protivenstvích a pronásledováních. Je řečeno, že Pán Ježíš z Magdalény vyhnal sedm démonů. Protože ale číslo sedm znamená plnost, je dost možné, že jich ve skutečnosti bylo daleko víc. Pán Ježíš se zjevil víckrát, a nebyla to jenom zjevení ve formě nějakého vidění, ale byla to setkání s živým Pánem v jeho oslavném těle. Sv. Marek však se o tom zmiňuje jenom stručně. Jeho evangelium bylo totiž napsáno jako pomůcka při kázání ještě za života apoštola Petra a dalších očitých svědků Pánova vzkříšení. Byl to téměř úřední dokument i písemně potvrzující to co Petr a ostatní apoštolové říkali. Proto Marek zmiňuje už jenom emauzské učedníky a pak společné zjevení jedenácti. Ježíš se zjevil dvěma z nich v jiné podobě, „když šli na venkov“ (v. 12). Pán se jim tedy zjevil přímo během chůze, ne když někde seděli u cesty a odpočívali. Oni ho však nejdřív nepoznali. Ježíšovo oslavené tělo mělo nadpřirozené kvality a mohlo v různých situacích navenek projevovat různé své podoby. Ne tak jako by se měnil a bral na sebe podoby jiných lidí, ale spíš tak, že dával vyniknout tomu či onomu rysu své osoby, asi nějak podobně jako i u běžných lidí se během života mění podoba buď stářím nebo vlivem zdravotního stavu nebo i nálady apod. Emauzští to šli oznámit ostatním, „ale ani těm nevěřili“ (v. 13). Apoštolové rozhodně nebyli lehkověrní. Správa o Ježíšově vzkříšení byla věcí neslýchanou a jen těžko a poznenáhlu si na ni zvykali. Snad i proto, že nebyli schopni ten šok hned zpracovat, se jim Ježíš zjevoval postupně, tak že při dalších zjeveních s nimi už zůstal a rozmlouval déle.