Jdi na obsah Jdi na menu
 


Halíkova egolatrie

V úterý 29. 5. 2018 večer šel na ČT 2 dokumentární film k sedmdesátinám Tomáše Halíka nazvaný „Dialogy se světem“. Propagace Halíkových bludů a antikřesťanského ducha, kterého tento člověk vnáší, ze strany České televize není nijak udivující. Více bolestným je fakt, že tento člověk falšující obsah a smysl Kristova evangelia má stále přední místo i v tzv. katolických médiích. Katolický týdeník film oslavující arciheretika Halíka dopředu propaguje a láká čtenáře na své následující číslo, které má s tímto guruem českých apostatů přinést rozhovor.

Co se v rozhovoru dozvíme? Samé „úžasné novinky“ jejichž leitmotivem je to, že krédem pana Halíka je pochybování o všem (především ale o pravdách křesťanské víry) a nejistota. Podivuhodné je s jakou jistotou a dogmatickou demagogií toto své krédo vnucuje všude, kde může, jakožto jedinou správnou „verzi“ křesťanství.

Nic moc jiného se nedozvíte ani v jeho dokumentu „Dialogy se světem“. Jde především o Halíkovu sebeoslavu. Ceny udělované mu různými organizacemi napojenými na zednářské pozadí za propagaci náboženského synkretizmu a hromadné apostaze od křesťanství při jejich přebírání Halík líbá a ukazuje obecenstvu jako nějakou „svátost“. Pro něj to jsou opravdu viditelná znamení jeho osobního náboženství spočívajícího v egolatrii.

Ke konci dokumentárního filmu se divák dozví, jaké je Halíkovo pojetí posmrtného života. Je zhruba stejné jako u jehovistů. Představuje si Boha jako nějakou „velkou paměť“ ve které bude i po skončení světa zapsáno „to podstatné“ z našeho života. Víra v život věčný pro lidské duše jakožto individuální a nesmrtelné osoby, které jsou stvořeny k osobnímu společenství s nekonečným a přece osobním Bohem – to je mu zřejmě zcela cizí. Ale pozor, není to tak jednoduché: Tomáš Halík přeci jen věří v Boha – anebo aspoň v nějakého bůžka – protože když mu bylo asi osmnáct, strávil prázdniny četbou Bible. Po jejím přečtení furt nevěděl, jestli v Boha věří, tak zašel k nějakému kostelíku, pomodlil se tam Otčenáš a řekl si: „no jo, tak já teda věřím“. A od té doby se cítí povolán všechny poučovat, co je to ta pravá víra. Udělal by líp, kdyby své misijní aktivity napříště soustředil výhradně na obyvatele Antarktidy, a neotravoval český národ svými nitzscheovskými jedy.