P r a v o v ě r

Dnes 1. 4. 2026, tedy ve středu svatého týdne, byla zveřejněna zpráva o rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2026 (Zvěstování Páně), kterým ÚS označil některé části nové smlouvy mezi ČR a Vatikánem za odporující Ústavě ČR. Podle ÚS tento nový „konkordát“ odporuje české ústavě v tom, že privileguje katolíky oproti ostatním vyznáním tím, že uznává zpovědní tajemství katolických kněží (samozřejmě těch podřízených Vatikánu) v nově rozšířeném rozsahu.

Pokud jde o načasování tohoto rozhodnutí i zveřejněného komentáře, nelze se ubránit dojmu, že cílem je dehonestace křesťanské víry. Zvláště když se jedná především o zpochybnění svátosti pokání, kterou katolíci v těchto dnech před Velikonocemi přijímají v nejhojnějším počtu. Je ale otázka, jestli hlavními strůjci této dehonestace Božího Beránka, obětovaného o velikonocích, nejsou právě vatikánští církevníci.

Jako kněz Pravověrné katolické církve – která je od současného Vatikánu oddělena, svátosti konané v této vatikánské struktuře považuje za neplatné z důvodu apostaze, a rovněž dlouhodobě upozorňuje na fatální morální úpadek vatikánské struktury, jak v praxi, tak i v její oficiální nauce – samozřejmě nepovažuji za potřebné a nepřeji tomu, aby vatikánská struktura měla jakákoliv privilegia.

Mluví se i o tom, že tato nová smlouva mezi Vatikánem a ČR rozšiřuje ochranu „tajemství“ z duchovních i na další zaměstnance církve, což zřejmě směřuje především k tomu, aby se církevní instituce mohly zbavit zodpovědnosti za různé (především pedofilní) delikty, o nichž se jednotliví zaměstnanci církve dozví, a tak bylo možno předejít situacím známým např. z USA, kdy některé diecéze musely vyhlásit bankrot, kvůli povinnosti platit náhrady škod obětem sexuálního zneužívání „duchovními“ církve apod. Tak si Vatikán chce připravit operativní prostor pro zametání očekávaných skandálů pod koberec. Místo kněží-zpovědníků si možná budou chtít nadělat „pastoračně“ psychologické poradkyně, které budou tyto choulostivé informace sbírat. Takové osoby by samozřejmě nebyly církevním právem vázány ke zpovědnímu tajemství; ale na druhé straně by díky novému „konkordátu“ byly vázány tajemstvím profesním, které by stát respektoval a nevyžadoval by po nich ohlašovací povinnost ohledně zjištěných spáchaných nebo zamýšlených zločinů. Tím by Vatikán dosáhl, že citlivé informace (hlavně o pedofilních zločinech) by sám měl k dispozici, ale státním úřadům by je církevníci nemuseli poskytovat.

Dalším problémem je, že ÚS své rozhodnutí odůvodňuje potřebou rovnosti všech církví před zákonem a nutností zachovat sekulární povahu státu, což je ale vnitřně rozporný princip, který ve skutečnosti vede k tvrdému pronásledování křesťanské víry, protože staví na jednu rovinu evangelium Pána Ježíše Krista, který svou dobrovolnou mučednickou smrtí zaplatil za hříchy všech lidí a dal nám příklad nejvyšší pokory a obětavé trpělivosti, s takovými zvrácenostmi, jakých se dopouštěl např. tzv. prorok Mohamed nebo jakých se dopouštějí pohanské kulty přinášející lidské oběti atd.

Také registrace naší Pravověrné katolické církve byla r. 2014 odmítnuta s odvoláním se na náboženskou toleranci a rovnost všech vyznání. Tehdy k tomu došlo právě na nátlak vatikánských církevníků. Dnes se zdá, že bič falešné tolerance a údajné rovnoprávnosti křesťanských vyznání s islamistickými a jinými pseudonáboženskými směry, upletený církevními liberály a modernisty, bude dopadat právě na jejich záda.

V r. 2014 jsme k odmítnutí naší registrace zveřejnili toto vyjádření: „Průběh a závěry registračního řízení jsou svědectvím o uplatňování totalitní ideologie falešné tolerance a humanismu. Jde o zneužití pojmu lidských práv k jejich potírání a o ideologický systém zaměřený k odmítání křesťanství i principů elementární spravedlnosti, s níž stojí a padá každý, i sekulární, stát. Nejde zde jen o diskriminaci naší náboženské menšiny, ale o nastolení ideologického a politického systému, který zavádí dosud nevídanou formu nejintenzivnějšího pronásledování všech křesťanů.“

Zajisté se musí naplnit Boží slovo: „A řekl mi: ‚Vody, které jsi viděl, nad nimiž ta nevěstka sedí, to jsou národy, davy, rasy a jazyky. A těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma pojmou nevěstku v nenávist, oberou ji o všecko až do naha a budou rvát její tělo a spálí ji ohněm. Neboť Bůh jim vložil do srdce, aby provedli jeho záměr, řídili se jedním úmyslem a odevzdali šelmě svou královskou moc, dokud se nedokoná, co Bůh řekl. Ta žena, kterou jsi viděl, je veliké město, panující nad králi země.‘“ (Zj 17,15-18). A proto: „Vyjdi, lide můj, z toho města, nemějte účast na jeho hříších, aby vás nestihly jeho pohromy.“ (Zj 18,4).

o. Václav, SBM