PRAVOVĚRNÁ KATOLICKÁ CÍRKEV

Bez hluboké modlitby a bez neustálého vydávání se Ježíšovi skrze čistou lásku, kdy se snažíme plnit první Boží přikázání: „Miluj Boha celým srdcem, celou myslí a vší silou!“, není možné v tomto skrytém boji obstát!

Někdo má mnohé fyzické dary – například sílu, pracovitost. Jiný má znovu duševní dary – dobrou paměť, různé schopnosti, např. organizační, a také Bůh dává různé duchovní dary. Zároveň si však každý člověk musí být vědom, že má svou tzv. Achillovu patu.

Na prvním místě má být Ježíš a láska k Němu a pro vše ostatní platí zásada „ nakolik, natolik“. To znamená, že natolik prospívá milovat cokoli stvořeného, nakolik nás to vede k lásce k Ježíšovi; a nakolik to odvádí od Boží lásky a od posledního cíle, kterým je spása duší, ale nejprve té své, natolik je třeba se toho zříci.

V různých řeholích a kněžských seminářích s oblibou opakují heslo „k pramenům“. Mluví o „charizmatu řehole“, ale nejsou napojeni na pramen, kterým je Kristus. 

Možná se nám zdá, že nás se toto slovo netýká. Zkusme si však položit otázku: Skutečně věřím Ježíšovi, když přijde nějaký problém, anebo propadám smutku a beznaději? Věřím Jeho slovu?

Nejdůležitější věcí v duchovním životě je modlitba. Kdo se umí dobře modlit, umí i dobře žít. Modlitba není jen opakování „Otčenáše“, ale je to boj.

Apoštolové tři roky chodili s Ježíšem, ale když přišla těžká zkouška, když přišla Golgota, selhali.

Naším cílem je skutečně život věčný. Jsme vystaveni velkému boji. Bojujeme sami za sebe, za spásu své duše, ale bojujeme i za druhé.

Kontemplativní modlitba bez bdělosti a bez určitých „pravidel a zákonů“ neobstojí a nevede k pravdě.

Každý člověk si rozhoduje sám, zda bude věčně šťasten nebo zavržen. 

Uvědom si: Teď mám čas na modlitbu. Jdu hovořit s Bohem. Teď mohu mít pokoj od starostí.

Jak bolestný je dnes stav ve světě, v církvi... Ďábel se směje, dělá z lidí blázny, hlupáky. Je doba antikrista. Písmo svaté se překrucuje. 

Každý den máme žít, jakoby byl prvním a zároveň posledním v našem životě. 

Boží slovo říká: „Nic není skryto, co nebude odkryto.“ Co kdybychom měli teď vydat počet z toho, jaká byla naše ranní modlitba? 

Byl jsem duchem přítomný – v Boží přítomnosti, tedy ve spojení s Bohem a v Božím slově, či jsem byl někde mimo – v roztržitostech, tedy ve svých plánech, vzpomínkách, starostech…?

Povinnosti vůči životu bližního - souboj, pohoršení a jiné případy.

Mnozí zažili veliké Boží věci, ale pak to s nimi jde přesto dolů.

Podívejme se kolem sebe. Na každém kroku vidíme dílo rukou Stvořitele. My jsme také Jeho dílo.

Jsi připraven nyní zemřít? Taková otázka musí zasáhnout každého člověka. Jsi připraven? Jsi připraven dnes? Uvědom si realitu smrti…

Pán nám dal modlitbu, ve které prožíváme 6 biblických pravd víry (1Jn 1,7; Gal 2,20; Jn 19,26-27; Rim 6,3-4.11; Kol 3,1; Gal 4,6) Připomíná to 6 nádob, které na svatbě v Káni Galilejské byly naplněny vodou, kterou Ježíš na přímluvu Panny Marie proměněnil ve víno.