PRAVOVĚRNÁ KATOLICKÁ CÍRKEV

Kontemplativní modlitba bez bdělosti a bez určitých „pravidel a zákonů“ neobstojí a nevede k pravdě.

Každý člověk si rozhoduje sám, zda bude věčně šťasten nebo zavržen. 

Uvědom si: Teď mám čas na modlitbu. Jdu hovořit s Bohem. Teď mohu mít pokoj od starostí.

Jak bolestný je dnes stav ve světě, v církvi... Ďábel se směje, dělá z lidí blázny, hlupáky. Je doba antikrista. Písmo svaté se překrucuje. 

Každý den máme žít, jakoby byl prvním a zároveň posledním v našem životě. 

Boží slovo říká: „Nic není skryto, co nebude odkryto.“ Co kdybychom měli teď vydat počet z toho, jaká byla naše ranní modlitba? 

Byl jsem duchem přítomný – v Boží přítomnosti, tedy ve spojení s Bohem a v Božím slově, či jsem byl někde mimo – v roztržitostech, tedy ve svých plánech, vzpomínkách, starostech…?

Povinnosti vůči životu bližního - souboj, pohoršení a jiné případy.

Mnozí zažili veliké Boží věci, ale pak to s nimi jde přesto dolů.

Podívejme se kolem sebe. Na každém kroku vidíme dílo rukou Stvořitele. My jsme také Jeho dílo.

Jsi připraven nyní zemřít? Taková otázka musí zasáhnout každého člověka. Jsi připraven? Jsi připraven dnes? Uvědom si realitu smrti…

Pán nám dal modlitbu, ve které prožíváme 6 biblických pravd víry (1Jn 1,7; Gal 2,20; Jn 19,26-27; Rim 6,3-4.11; Kol 3,1; Gal 4,6) Připomíná to 6 nádob, které na svatbě v Káni Galilejské byly naplněny vodou, kterou Ježíš na přímluvu Panny Marie proměněnil ve víno. 

Je třeba bojovat za duchovní probuzení ve svém národě – připravovat půdu pro živého Pána Ježíše.

Existují různé „cesty“ ale jedinou pravou cestou je Ježíš. On o sobě řekl: „Já jsem cesta, pravda a život.“ (Jn 14,6)

Při modlitbě je důležité, aby se alespoň dva lidé sjednotili v konkrétní prosbě. Aby alespoň dva ze společenství, které se modlí, měli víru, věřili, že Bůh to může udělat.

Když na nás přijde nějaký strach – ať už ze smrti, z nemoci, o své děti, strach z toho, že zlo jakoby dostalo zelenou nebo z toho, že církev krvácí… 

Kdo modlitbu prožívá srdcem, má větší zásluhu. Nejdůležitější je však modlit se s vírou, být soustředěný a být ve spojení s Kristem, s Jeho smrtí – pak působí Boží moc.

Naše hříchem porušená přirozenost je v postoji vzpoury vůči Bohu i bližním. Jak se projevuje, když přijde zkouška?

Duch antikristovský působí s velkou mocí a rafinovaností i uvnitř církve, spíš mezi slepými a lhostejnými křesťany, kteří jsou plni ducha tohoto světa.

Nejhorší v duchovním boji je duch farizeismu. Je dokonce horší než ateizmus.