PRAVOVĚRNÁ KATOLICKÁ CÍRKEV

I Přesto si dnes lidé většinou myslí, že křesťanství vyznává nenáboženský sekulární stát, který není založen na náboženských principech, ale na rovnosti všech náboženství a přesvědčení – třeba úplně protiležných. Toto je ale lež! Je to blud II. vatikánského koncilu! II. vatikánský koncil je pro tyto své bludy neplatným. (2 hl. bludy: úcta k pohanským náb., totožnost Hospodina s Alláhem (NA) a nábož. svoboda (DH))

V dokumentu Dignitatis humane 3 se říká: „Nikomu nesmí být zabraňováno jednat podle svého svědomí soukromě i veřejně, buď sám, nebo spolu s jinými, v náležitých mezích.“

Toto je blud a sprostá lež! Není pravda, že nikomu nesmí být zabraňováno jednat podle jeho svědomí! Pokud je jeho svědomí očividně milné, a pokud jeho zlé jednání ohrožuje společnost, má stát povinnost mu v tomto jednání podle jeho svědomí zabránit! Např. stát má povinnost zabránit muslimům páchat nábožensky motivované teroristické útoky, ano – řekněme plnou pravdu – stát má povinnost zabránit jim v šíření jejich teroristického náboženství. Samozřejmě ale vyvstává otázka, jakými prostředky jim v tom má bránit. Jiné budou prostředky zneškodňování teroristických útoků a jiné prostředky omezující šíření zhoubných nauk. O tom si řekneme za chvíli.

Dignitatis humane 3 pokračuje takto: „Mimoto koncil prohlašuje, že právo na náboženskou svobodu je skutečně založeno na důstojnosti lidské osoby, jak nám ji dává poznat i zjevené Boží slovo i sám rozum. Toto právo lidské osoby na náboženskou svobodu má být uznáno v právním uspořádání společnosti tak, aby se stalo občanským právem.“ ... „Právo na náboženskou svobodu tedy nevyplývá ze subjektivní dispozice osoby, nýbrž ze samé její přirozenosti. Proto právo na tuto svobodu patří i těm, kdo neplní povinnost hledat pravdu a přidržet se jí.“

I tato formulace je bludná – ani ne tak tím co říká, ale spíš tím, co neříká. Je pravda, že náboženská svoboda patří k důstojnosti lidské osoby. Je zde ale zamlčena jedna velmi důležitá věc – organizace a právnické osoby, jako jsou různé náboženské společnosti, nejsou nositeli důstojnosti lidské osoby, a proto nejsou ani nositeli práva na náboženskou svobodu. Jako jednotlivec má každý právo věřit, co chce. Ale s právem na sdružování se do organizací, veřejného působení a veřejné propagace svých myšlenek je to už trochu jinak.

Jistě je přirozeným lidským právem se sdružovat, jenomže takovým sdružením lidí je už každý stát. A tady jsme u kořene problému! Jestliže se v nějakém státě sdruží skupina lidí, aby společně vyznávala nějakou víru či přesvědčení, potom jejich přesvědčení buď je anebo není ve shodě se společenským zřízením dotyčného státu. Pokud řekneme, že stát má povinnost uznávat i ty organizace, které jsou zaměřeny proti jeho hodnotám, a že je musí stavět na stejnou rovinu jako ty, které naopak jeho hodnoty podporují – pak je to nesmysl!

Př.: Je to totéž, jako bychom řekli, že každý, kdo má ochranku, má povinnost stejnými zbraněmi jako svou ochranu, vybavit i své nepřátele, před kterými se chce chránit. Musí přece být rovnost, vrahové mají přece stejná práva jako ochránci – to by jinak bylo nespravedlivé. Tím že oni jednají nelidsky a vraždí, tím se přeci neruší jejich lidská práva – podle logiky II. vatikán. koncilu.

Přesně k takové absurdnosti vede idea sekulárního státu. Je prostě nemožné, aby byla nějaká organizace bez hodnot, bez náplně, bez nějakého ideového systému, který vyznává, kterým se řídí a na kterém stojí. A tak je to i se státem, a zvlášť s ním. Neexistuje, nikdy neexistoval a nikdy existovat nebude žádný sekulární ani skutečně pluralistický stát. Každá organizace má svoje ideje, které si chrání!

Jestliže je tady nějaké náboženství, které říká lidem, jak mají žít, co se smí a co se nesmí; za jaké ideje je třeba umírat a proti jakým bojovat – pak stát musí vždy k tomuto náboženství zaujmout postoj – buď ho bude podporovat anebo potírat, třetí cesta je prakticky nemožná. Podívejme se na starý Řím. Pronásledoval křesťanství a pak nastal úplný obrat. Řím nemohl být ke křesťanství neutrální! DNES TO PRAKTICKY ZNAMENÁ TOTO: BUĎ EVROPA PŘIJME ZA ZÁKLAD SVÉHO SPOLEČENSKÉHO ZŘÍZENÍ KŘESŤANSTVÍ, ANEBO SE STANE ISLÁMSKOU!!!

Idea sekulárního státu rozšířená v Evropě v 19. st. je ve skutečnosti součástí propracované antikřesťanské ideologie. Evropské sekulární státy nejsou ve skutečnosti sekulární, ale jsou protikřesťanské, zednářské a satanistické. Jistě šlo o podvod, křesťané byli oklamáni! Ale je potřeba si už konečně přiznat, že k tomu došlo! Myslím, že člověk nemusí být křesťanem ani sympatizantem křesťanství, aby pochopil, že stát nemůže být nenáboženský. Právě nekřesťané to velmi dobře chápou, a proto křesťanům vnutili ideu sekulárního státu.