Mé staré...
Mé staré..., o. Václav, SBM, Jarok 2026.
173 stran A5, brožovaná
Cena 3 eura.
Mé staré –
spisky a lásky,
které tři dekády
a k tomu další tři
v šuplíky pokládám,
usmyslel nedávno
jsem si, že mohl bych
vydat, však netuším,
pro koho – jenom snad
na paměť samému
sobě, mně.
Dlouho za nemožné
měl jsem, by někdo je
mohl rád číst.
Když ale nedávno,
stalo se jedno mi,
zda pěkné, či nikoli
mohou být,
v památku jakousi
zdá se mi k užitku
do tisku, jak to je,
prostě je dát.
Co tedy týká se
veršíků složených,
žádným se nenesou
uměním jistým,
jenom spíš pocity
občas tak zachytí
a jako deníček
duševních ladění
mohou mi být.
Mnohokrát také snad
falešnou cestičkou
derou se násilím,
když vlastní nadání
autor jich nevidí
a cizí chiméry
sledovat chce.
K próze však není, co
navíc by slušelo
ještě se říct.
Co psáno, to dáno,
neznačí ale však,
že pravda či norma
musí to být.
Všude pak zajisté
hromada chyb mnohých
jako vždy našla se,
a nyní k řešení
a volbě obtížné
nutilo trochu mne,
které z nich opravit
a které ozdobou
lepší by ponechat
mohlo se zdát.
Jak toto řešil jsem
líp poznáš sám.
A mnohé určitě
dnes jinak napsal bych,
a něco dokonce
popřel i snad,
tím pak bych řekl rád,
že, co zde klade se,
nemá tě poučit
o pravdě nějaké,
ale víc o duši
... o cestě.
A k láskám, které to
bývaly kdys?
Budiž jen řečeno,
že první z nich,
zvala se kostelem
Pražanů nad městem,
a jí i prvotní
veršíky zní -
od jejich sepsání
uplyne za pár dní
věk Kristův celičký.
Druhou pak jazyk byl,
který v tom kostele
poprvé jak živý
slyšet jsem směl
z úst a hlav šedivých,
co znaly čas,
kdy jazyk Římanů
hojněji zněl. -
K ní se pak navracím
po cestě zdlouhavé
a kam mě vést bude,
uvidíš sám.
Kéž její ovoce
pokoj mi přinese
a život dá.
Stáhnout ukázku knihy v pdf:
