PRAVOVĚRNÁ KATOLICKÁ CÍRKEV

Kdo činí divy ve jménu Ježíšově, ten se z vlastní zkušenosti přesvědčuje o jeho Božské autoritě a tak se utvrzuje ve víře v něj. Ten člověk měl už počáteční víru v Krista. Víra se u něj ale ještě nerozvinula do té míry, aby ho taky přiměla i k fyzickému následování Pána. Byl ale důvod doufat, že k tomu později dospěje.

Musím přijmout tu realitu, že v důsledku svých hříchů jsem už mrtev. Už pro mne není žádná naděje. Už neexistuje možnost, že bych se někdy dopracoval ke spravedlnosti. 

Když člověk jde cestou Božích přikázání a následování Ježíše, může se stát, že se mu to po určitém čase začne zdát jednotvárné. Přichází myšlenky: „To už znám, není to nic nového. Písmo svaté také znám. Už jsem ho četl 100krát…“

Člověk v tomto „zákonném“, zákonickém smýšlení zůstává až do té chvíle, dokud nedospěje k cíli a naplnění zákona, jímž je Kristus a jeho vykupitelská oběť na kříži přinesená za hříchy všech lidí pro jejich ospravedlnění – pro ospravedlnění darované Bohem z milosti Krista Ježíše.