PRAVOVĚRNÁ KATOLICKÁ CÍRKEV

Pán nám dal modlitbu, ve které prožíváme 6 biblických pravd víry (1Jn 1,7; Gal 2,20; Jn 19,26-27; Rim 6,3-4.11; Kol 3,1; Gal 4,6) Připomíná to 6 nádob, které na svatbě v Káni Galilejské byly naplněny vodou, kterou Ježíš na přímluvu Panny Marie proměněnil ve víno. 

Je třeba bojovat za duchovní probuzení ve svém národě – připravovat půdu pro živého Pána Ježíše.

Existují různé „cesty“ ale jedinou pravou cestou je Ježíš. On o sobě řekl: „Já jsem cesta, pravda a život.“ (Jn 14,6)

Při modlitbě je důležité, aby se alespoň dva lidé sjednotili v konkrétní prosbě. Aby alespoň dva ze společenství, které se modlí, měli víru, věřili, že Bůh to může udělat.

Když na nás přijde nějaký strach – ať už ze smrti, z nemoci, o své děti, strach z toho, že zlo jakoby dostalo zelenou nebo z toho, že církev krvácí… 

Kdo modlitbu prožívá srdcem, má větší zásluhu. Nejdůležitější je však modlit se s vírou, být soustředěný a být ve spojení s Kristem, s Jeho smrtí – pak působí Boží moc.

Naše hříchem porušená přirozenost je v postoji vzpoury vůči Bohu i bližním. Jak se projevuje, když přijde zkouška?

Duch antikristovský působí s velkou mocí a rafinovaností i uvnitř církve, spíš mezi slepými a lhostejnými křesťany, kteří jsou plni ducha tohoto světa.

Nejhorší v duchovním boji je duch farizeismu. Je dokonce horší než ateizmus.

K tomu, abychom měli Boží moc – a o to jde, aby církev měla Boží moc, aby ji neměnila za nějaké umění či filosofie – k tomu je potřeba následovat Krista. 

Úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu se v novověku šířila z Francie zvlášť díky zjevení, které Pán Ježíš dal sestře Markétě Marii Alacoque z kongregace Navštívení Pany Marie v klášteře Paray-le-Monial v Paříži.

Když se někdy člověk modlí za něčí uzdravení a dotyčný zemře...

„Hledejte nejprve Boží království…“ (Mt 6,33) Hledání je bolestný proces.

Čtení dnešní neděle jsou velmi obsáhlá nejen délkou textů, ale i hloubkou tématu, kterému se věnují, a tímto tématem je plnění Božích přikázání a získání věčného života.

Korinťanům, kteří se pohoršovali na svém otcovi ve víře, apoštolu Pavlovi, a srovnávali ho s jinými hlasateli evangelia, sv. Pavel klade před oči podstatnou otázku: Na čem se zakládá vaše víra? 

Nevíme den ani hodinu naší smrti, proto máme být stále připraveni. Mnoho lidí si myslí, že budou spaseni, protože „nikoho nezabili, nikoho neokradli a jsou slušní…“ Žel, to k spáse nestačí.

Každý, kdo se postaví za Ježíše, bude pronásledovaný. Když k tomu dojde, nemáme se tomu divit, vždyť i Ježíš řekl: „Jestliže pronásledovali mě, budou pronásledovat i vás…“

Boží slovo dnešní neděle ukazuje na naše křesťanské povolání v Kristu Ježíši. Pán Ježíš je tím, Božím služebníkem, Izraelem, o kterém mluví prorok Izajáš.

Dnes, kdy na stolci sv. apoštola Petra sedí ardciheretik a rouhač Bergoglio, a kdy ti, kdo se hlásí ke Kristu, ba i ti, kdo se pokládají za katolíky, jsou rozštěpeni do mnoha různých skupin a frakcí, se jistě můžeme cítit zmateni a znejistěni, komu a čemu máme věřit.

Boží slovo nám zjevuje tajemství zrození Božího Syna, kterým druhá Božská osoba od věčnosti přijímá Boží přirozenost a podstatu.