PRAVOVĚRNÁ KATOLICKÁ CÍRKEV

Boží slovo nám zjevuje tajemství zrození Božího Syna, kterým druhá Božská osoba od věčnosti přijímá Boží přirozenost a podstatu.

Dnešní svátek svaté rodiny je plodem koncilní liturgické reformy. Na svátku samotném ale není nic špatného. Nebezpečím by mohlo být, kdybychom příliš zdůrazňovali přirozenou stránku rodiny, tak že by to zastiňovalo její nadpřirozený smysl a cíl.

Pořad v archivu SV - odkaz zde: 

Abychom se mohli plně vžít do situace, ve které byl sv. Josef, když se dozvěděl o požehnaném stavu sobě zasnoubené ženy Marie, musíme znát nejen tehdejší společenské poměry, ale především to, že Josef si byl dobře vědom, že je potomkem Davidovým v té linii, na kterou se vztahovala přislíbení o narození Mesiáše. 

Spasitel světa již přišel na zemi. Boží Syn k spáse seslaný již se stal člověkem a přinesl spásu všem, kdo se po něm ptají, kdo jej hledají. Jsou však mnohá místa v mnohých lidských srdcích, kam dosud nevstoupila jeho sláva. 

První andělé se vzepřeli Bohu a řekli: Nebudeme sloužit Bohu. Archanděl Michael však řekl: „Kdo je jako Bůh? Já jdu za Hospodinem.

Stejně jako existuje realita dědičného hříchu, kterému jsou podle zákona přirozenosti podrobeni všechny děti Adamovy, tak existuje i tajemství a realita Neposkvrněného Početí.

Pořad v archívu Infovojny:

Pořad v archivu Svobodného rádia:

Když pozorujeme svět minulý i současný, můžeme podlehnout dojmu, že vláda zla je téměř všeobecná, vždy a všude přítomná. Ale Boží slovo nás poučuje, že nastane čas, kdy se zjeví vláda Božího pokoje. 

Ježíš v evangeliu říká velmi prosté pravidlo: „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi.“ (Lk 6,31)

Zavedením svátku Ježíše Krist Krále zakončil Pius XI. jubilejní rok 1925. Připomenul tak pro všechny věky královská práva Krista na celý svět. Tento svátek je plamenným protestem proti sekularizmu a liberalizmu, který zbožňuje stát a přehlíží Boží autoritu a povinnost všech veřejně uznávat vládu Ježíše Krista ve všech oblastech, tedy i v řízení státu.

První Boží přikázání zní: Miluj Boha celým srdcem, celou duší a vší silou. Avšak v našem srdci vnímáme kontrast: Chci to vykonat, ale nemohu.

Není totiž ani možné, aby jednoho člověka potkaly všechny katastrofy, o kterých se v Písmu mluví. Budeš-li pronásledován, a bude-li ti hrozit mučení, pak už se nebudeš bát ani ohně z nebe, ani přicházejících válek. Válka i oheň z nebe budou pravděpodobně znamenat osvobození od tvých pronásledovatelů.

V dnešní mimořádné situaci, kdy kardinálský sbor (v důsledku apostaze) již neexistuje, musí být i volba papeže vykonána mimořádným způsobem.

Víme, že Bůh zasahuje, když se člověk modlí a dává Mu své problémy.

Je čas i milost k pokání, protože Bůh je dobrý a všechno, co stvořil, stvořil s dobrým úmyslem, k dobru, ke spáse. 

Podstatou nebeské blaženosti je vidění Boha tváří v tvář. Toto vidění Božské přirozenosti však může mít jedině ten, kdo sám na tomto Božím životě má účast, v kom Bůh žije a kdo je přetvořen podle obrazu jeho podoby, tedy k obrazu Syna Božího, Pána Ježíše Krista.

Někdy přijde suchopár a modlitby nám připadají jednotvárné. Přesto však nemáme upustit od svého modlitebního řádu, máme jít věrně za Ježíšem. 

Pořad z archivu si můžete vyslechnou zde:

Všechna čtení dnešní neděle mluví o Boží spravedlnosti. Sirachovec nás ujišťuje, že modlitby ubožáka proniknou oblaka a Bůh je vyslyší. A rovněž žalmista dosvědčuje, že „spravedliví volali a Hospodin slyšel, vysvobodil je z každé tísně“.

Pořad v archívu Svobodného rádia - zde.

Musíme vést duchovní boj proti systému světa, který je kolem nás.

Rozhodujícím momentem v tomto Mojžíšově boji víry byl okamžik, kdy si uvědomil, že Bůh na jeho modlitbu reaguje. 

Podle učení katolické církve má člověk nesmrtelnou duši od okamžiku svého početí a proto usmrcení dítěte v lůně matky je vraždou. To je všeobecně známo. Málokterý katolík však umí tento postoj obhájit.